Tetování a percing - vyjádření své individuality
Umění, šperk na těle, chodící bilboard nebo grafity či módní doplňky? I tak různě by se daly nazvat dekorace těla jako je tetování nebo piercing. Otázkou, kterou si dnes klademe je to, zda se v těchto případech hovoří o umění nebo sebedestrukci.
Historie
Tetování a piercing těla má své kořeny již v dávných dobách a je známo už přibližně více než 5 tisíc let. Staří Egypťané ho používali na rozlišení rolníků od otroků. Později se stalo univerzální a populární, praktikování zdobení těla. Samotné slovo tetování (tattoo v angl.) znamená ťukání připomínající zvuk jehly při dotyku s kůží. Tetování a propichování či jiné modifikace těla mají starodávné kořeny a jejich význam je patrný hlavně u Maorů, kde tetování tváře znamenalo znázorňování jejich původu. V posledních 30 letech zaznamenalo zdobení těla doslova explozi.
Proč to děláme?
Dnes je tetování uměním. Zručnost a umění je často mimořádně na úrovni mistrovství. Módní průmysl a média zde hrají významnou roli tím, že popularizují tetování a propichování, hlavně mezi mladými lidmi. To je stránka krásy tohoto zdobení - další otázkou je i motivace daného člověka: "Proč?" Psychologové vnímají tuto motivaci především jako nutnost identifikovat se se skupinou - ve smyslu hledání přijetí a uznání. Rozhodnutí dát se tetovat je vážným krokem, není to jako výběr oblečení, které můžeme odložit, ale spíše jako něco velmi trvalého. Zdobení těla spouští pozornost okolí a jeho konverzaci o dané modifikaci. Znamená tedy emocionální reakci jiných při pohledu na tetování či propichování. Je naivní si myslet, že zdobení těla nebude mít žádnou reakci a nebude vyvolávat pozornost okolí, ať už pozitivní nebo negativní a to hlavně v případě lidí, kteří nás dobře neznají.
Jaký je tedy význam modifikace těla?
Důvody zdobení těla jsou různé: Získat pozornost ostatních, sebevyjádření, potřeba být jedinečný; zdůraznit svou individualitu; umělecká svoboda; protest / rebelie; vizuální zobrazení osobního příběhu; náboženská, spirituální nebo kulturní motivace; závislosti, nebo v opilosti; mít nové a extrémně zkušenosti - posunout hranice; dostat nové podněty; imitování, identifikace či členství ve skupině; zaznamenat fázi života; i motivy jako je fetišismus, exhibicionismus a sadomasochismus. Modifikování těla je vnějším vyjádřením vnitřního já. Na této úrovni je spojeno s vnímáním vlastní identity. Změna těla je pokusem změnit sebe. Tetování či propichování může zvýšit připoutání ke skupině či k partnerovi / ce, tzn .: můžeme demonstrovat lásku k partnerce / ovi; dát partnerovi / ce něco nového; může to symbolizovat naše spojení. Pokud bychom šli do konkrétnějších detailů, tak bychom mohli najít i další důvody jako: vzpomínka na členy rodiny nebo starověké přísloví či náboženské texty nebo jména současných členů rodiny či partnerek / ů. Jiní zase využívají tetování ke zvýšení své milostné schopnosti nebo uspokojit svůj exhibicionismus a zase mnozí používají tetování na vizuální "propagaci" jejich identity se skupinou nebo sounáležitosti k ní.
Tetování neuniklo ani pozornosti výzkumu
- Dospělí s tetováním byly více pohlavně aktivní než ti bez tetování.
- Tetování lidé se s větší pravděpodobností pouštěli do rizikovějších chování.
- Ženy s tetováním si dvakrát častěji vyžadovaly jejich odstranění než muži.
- Při výzkumu prvního dojmu byli lidé s tetováním či jinými modifikacemi těla hodnoceni a stigmatizováni jako vyhledávači dobrodružství a napětí, dále jako ti, co mají více pohlavních partnerů a jsou méně zdrženliví než netetovaní.
- Muži, a stejně tak i ženy, přímo po novém vytetovaní lépe přijímali své tělo, hodnotili se výše a zároveň měli nižší úroveň úzkosti. Nicméně překvapivě, tři týdny po tetování u mužů klesala úzkostnost, ale u žen se rapidně zvýšila. Ta byla spojena s jejich vnímáním vlastního těla.
- Lidé s tetováním a piercingem mají větší sklon k možnosti a vážnosti sebepoškozujícího chování, než lidé bez tělesných modifikací, či jen s tetováním, a může existovat vztah mezi tetováním či propichováním těla a různými psychickými problémy, problémovým chováním a náročnou osobní historií jednotlivce z dětství.
Naše současná společnost baží po individualitě a sebevyjádření
Proto mnozí lidé si "oblékají" umělecké vyjádření. Máme stále větší problémy se vzájemnou komunikací než kdykoli předtím, jelikož elektronická komunikace nenahradí lidský kontakt tváří v tvář. Proto není vůbec překvapivé, že roste potřeba a trend komunikovat přes "tělesný inkoust". Nemusíme mluvit, stačí, když se díváme. Naše tělo se stalo "chladničkou", na které máme zavěšené magnetky s poznámkami a výroky. Bez ohledu na to, zda to chceme nebo ne, modifikace těla narůstá na popularitě. Strach z označení "mám to dokonce života" je zmírněn technologiemi odstraňujícími tetování či propichování. Zjistilo se, že tetování či propichování může spouštět podobné endorfiny jako při sebepoškozování. Nicméně u většiny lidí tetování a propichování těla je spojeno spíše s pozitivními pocity ke svému tělu a pro některé může mít dokonce i podpůrný efekt při tvorbě nového vnímání a změny já. Jistou nevýhodou tetování je to, že život je plný neočekávaných událostí a my se stále měníme. To, čemu mu věříme a za čím si stojíme v osmnácti letech, je něco jiného, než čím jsme a v čem žijeme ve čtyřiceti..