Psychoterapie pomáhá zvládat hektický způsob života a překlenout rodinné tragédie
V současnosti musí každý z nás dennodenně bojovat se stresem a napětím, které nás postihují zejména v práci. Mimo jiné zažíváme své soukromé problémy, které ovlivňují naši psychiku a duševní zdraví. Jak si v takovém případě pomoci?
Co je to psychoterapie?
Psychoterapie je typ terapie, která se používá k léčbě emocionálních a psychických problémů. Obvykle probíhá jako rozhovor s trénovaným psychoterapeutem. Je to aplikace různých procedur, technik a strategií pro pomoc klientovi a je závislá na přístupu používaném psychoterapeutem. Téměř všechny druhy terapie jsou však založeny a staví na vytváření terapeutického vztahu, tzn. na komunikaci a vytváření dialogu a na práci při překonávání problematických myšlenek či chování. Psychoterapie pomáhá hlouběji nahlédnout do vlastních problémů a starostí, řešit problematické návyky a široké spektrum psychických poruch, např. depresi či schizofrenii.
Formy psychoterapie
Psychoterapie může mít různé formy: buď jako rozhovor jeden na jednoho - terapeut a klient, může mít formu práce terapeuta se skupinou klientů (skupinová psychoterapie) nebo rozhovor psychoterapeuta s manželským párem či partnerskou dvojicí (párová terapie). Obvykle má psychoterapie formu rozhovoru, ale může zahrnovat i jiné formy a metody, techniky a praktiky: arteterapie (umělecké formy - kreslení, malování, modelování apod), hudební formu (muzikoterapie), práci s tělem (na tělo orientovaná terapie) nebo pohybové formy a další. Cílem práce psychoterapeuta je pomoci lidem jakéhokoliv věku žít šťastnější, zdravější, produktivnější a uspokojivější svůj život.
Druhy psychoterapie
Existuje mnoho přístupů a škol psychoterapie: např. humanistická psychoterapie, psychoanalytická psychoterapie, kognitivní - behaviorální psychoterapie, tělesně orientovaná psychoterapie a mnoho dalších škol - které pomáhají klientovi řešit svůj problém. Jak jsme uvedli, psychoterapie je léčba primárně založena na vztahu mezi psychoterapeutem a klientem. Základem psychoterapie je dialog, ve kterém se klientovi poskytuje bezpečné a podpůrné prostředí, aby mohl mluvit otevřeně s někým, kdo je objektivní a neutrální. Klient a psychoterapeut pracují společně na identifikování a změně myšlení a chování, které vnímá klient jako omezující a problematické. Různé školy psychoterapie znamenají různé teoretické pohledy a východiska práce psychoterapeuta. Existují tzv. psychoterapie rozhovorem - jak je již zmiňovaná humanistická a psychoanalytická psychoterapie. Při humanisticky orientovaných sezeních je pomoc klientovi orientována ve směru podpory klienta s cílem maximalizovat jeho osobnostní potenciál vytvořením specifické klimatu a terapeutických podmínek empatie, bezpodmínečného pozitivního přijetí klienta a kongruence. Psychoterapeut je průvodce, který je připraven a trénovaný procházet spolu s klientem jeho pozitivními i silně negativními zkušenostmi a problémy - ale jakou cestou a o čem bude klient mluvit a co bude řešit je vloženo do svobody a rozhodnutí samotného klienta. Tím se odbourává stres z tlačení klienta do něčeho, co nechce sám řešit nebo s čím nesouhlasí. Během psychoanalytického sezení klient diskutuje o svých ranních dětských zkušenostech, aby on i terapeut mohli lépe pochopit kořeny a příčiny jeho současných problémů. Psychoanalýza se soustřeďuje tedy na klientovy myšlenky a minulé zkušenosti a na práci s nevědomými touhami a fantaziemi. Některé školy mohou vyžadovat praktický přístup k léčbě a zadávání např. domácích úkolů, které jsou orientované na získávání nových dovedností a zvládání problémů, může být klient vede k praktikování nových dovedností mezi sezeními (např. při fobiích apod.). To je příklad kognitivní - behaviorální psychoterapie, která se zaměřuje na změnu myšlenek a chování některými technikami.
Vztah klient - terapeut
Vztah mezi klientem a terapeutem je striktně profesionální - vztah existuje pouze za účelem pomoci klientovi. Terapeutický vztah se liší od jiných druhů vztahů. Klient může říct terapeutovi věci bez obavy, že by tyto skutečnosti řekl jiným nebo že by to ovlivnilo nějakým způsobem jeho práci, rodinu nebo vztahy. Může být proto vůči terapeutovi upřímný bez obavy z ohrožení. Pokud se terapeut zeptá, jak se klient má, opravdu chce vědět, jak na tom skutečně je. V tom je rozdíl od běžné společenské konverzace. Terapeut nemluví o sobě klientovi. Terapeut je trénovaný porozumět, co říká klient - jeho slovům, tomu, jak to říká apod. Z hlediska toho, že je terapeut trénován v práci s lidmi a má zkušenosti v této práci, může pochopit klientův problém. Terapeut je obeznámen se symptomy různých poruch a problémů běžného života.
Jak probíhá psychoterapeutické sezení?
Psychoterapeutické sezení obvykle trvá cca 50-60 minut, základním předpokladem vůči klientovi je to, že vše klienty vypovězeno je pod přísným etickým principem mlčenlivosti ze strany psychoterapeuta. Počet a frekvence jednotlivých sezení je závislá na dohodě mezi klientem a terapeutem. Práce je závislá na problému klienta a na potřebě klienta pracovat na sobě, z toho důvodu může být krátkodobá, středně dlouhá nebo dlouhodobá. Krátkodobá práce s klientem obsahuje přibližně 7-15 sezení, středně dlouhá forma do 30 sezení a dlouhodobá 50 i více sezení. Zjišťování potřeby délky práce probíhá v komunikaci s psychoterapeutem a nastavuje se podle potřeb, jaké pociťuje klient samozřejmě za podpory a asistence terapeuta. Obvykle přichází klient jednou týdně, případně jeden krát za dva týdny. Delší přestávky nejsou pro práci a postup klienta vhodné. Všechny tyto skutečnosti se nastavují podle možností a potřeb klienta. Klient je zde vždy na prvním místě.