Obývací pokoj - funkční zóny

Zažité členění bytových dispozic na denní a noční zónu neodpovídá skutečné funkční náplni zón a vyhovuje jen v určité fázi vývoje domácnosti - dokud jsou děti v rodině malé. V současných bytových dispozicích, když se "hospodářská" část domu často slučuje s obytnou (kuchyň + stolování + obývací prostor), je účelnější rozlišovat společnou (společenskou) a soukromou zónu.Obývací pokoj a jídelna (spolu s kuchyní a případnou terasou) patří do společné zóny, v níž se soustřeďují společenské činnosti a hospodářské funkce bydlení s možnou účastí všech členů domácnosti.

Obývací pokoj

Obývací pokoj je obvykle centrální a největší obytnou místností v bytě. Z architektonické a psychologické stránky by měla být nejpřitažlivějším prostorem bytu. Slouží ke shromažďování rodiny a přijímání návštěv. V obývacím pokoji se konají různé společenské aktivity a jednotliví členové rodiny v ní vykonávají své oblíbené činnosti. Obývací pokoj by měl být vždy přístupný z předsíně nebo haly a měl by být v blízkosti kuchyně, resp. jídelny. V rámci možností by obývací pokoj měl přímo navazovat na exteriér prostřednictvím balkonu, lodžie, terasy nebo zimní zahrady. V blízkosti obývacího pokoje není vhodné umisťovat koupelnu, WC, případně malé hospodářské a technické místnosti (např. prádelnu, strojovnu, garáž).

Z hlediska světových stran je v našich klimatických podmínkách nejvhodnější orientace obývacího pokoje

od jihovýchodu po západ, ale vždy je třeba brát ohled i na ostatní lokální specifika. Prosvětlení pokoje denním světlem se většinou řeší velkými zasklenými plochami, které dokonale prosvětlí i větší prostor a umožňují i ​​výhled na okolí a dostatečné přímé větrání. Plocha obývacího pokoje by měla být alespoň 18 m 2, optimální velikost je nad 20 m 2. Minimální plocha 16 m 2 je přípustná za předpokladu, že byt má samostatnou jídelnu s plochou alespoň 6 m 2.

Stavební interiér

Mimořádnou pozornost bychom měli věnovat stavebním prvkům interiéru pokoje (stěny, stropy, podlahy), které jsou v současném obytném interiéru rovnocenným partnerem nábytku. Podlaha v obývacím pokoji by měla být pevná, dostatečně trvanlivá a zároveň estetická. Kamenná a keramická dlažba se v obývacím pokoji používá zřídka, hodí se do velkých a prostorných pokojů a hal. Pro obývací pokoj jsou vhodnější podlahy z materiálu na bázi dřeva (parketové vlysy, palubovka, laminátové pásy, ale i korek) nebo kusové i celoplošné koberce. Výhodná je jejich vzájemná kombinace, protože koberce prostor zútulňují. Ve srovnání s hladkým druhem podlahy jsou však náročnější na údržbu.

Barevné řešení

Při výběru barevnosti obývacího pokoje třeba dbát na celkový dojem. Jelikož do obývacího pokoje přichází mnoho lidí a odehrávají se v ní různé společenské akce, dříve či později zde bude různorodý nábytek. Nábytek i dekorace třeba sladit tak, aby vytvářely harmonický celek. Dosáhneme to, pokud zvolíme jednu - pro nás přitažlivou - barvu, která se objeví v různých odstínech a vzorech na velkých plochách (podlaha, stěny, závěsy). Barevnost volíme i v závislosti na velikosti místnosti a jejího celkového prosvětlení. Do menších a pocitově stísněných pokojů jsou vhodnější světlé a barevně neutrální odstíny. Prostorné prostory dobře osvětlené denním světlem snesou i výraznější a sytější barvy a kontrasty.

Osvětlení, klimatizace

Pestrá skladba činností, které se v obývacím pokoji odehrávají, vyžaduje použití více lokálních osvětlovacích prvků na osvětlení vymezených menších částí prostoru. K osvětlení prostoru pokoje se hodí přímé, nepřímé (získané odrazem světelných paprsků od stropu, stěn či jiných povrchů), ale i lokální světlo (pracovní, stojanové, nábytkové lampy). Kombinací svítidel se změkčuje působení světla různé intenzity, čímž vzniká světelně vyvážené prostředí bez silných stínů a kontrastů. Velmi vhodné je použití regulovatelných zdrojů, které umožňují plynulou a jemnou regulaci intenzity osvětlení, čímž lze dosahovat množství různých světelných prostředí.

V současném obytném interiéru se klimatizace stává běžným zařízením

Vzhledem k poměrně velkému stavebnímu zásahu při realizaci tohoto prvku je výhodné mít předem připravený návrh na řešení větrání a úpravy vzduchu. Třeba počítat i s tím, že pokud se použijí tzv.. splitové jednotky, mohou nepříznivě ovlivnit vzhled místnosti (stávají se dominantou stěn nebo stropu).

Zařízení

Zařízení obývacího pokoje by mělo odpovídat nejdůležitějším činnostem, které v ní provádíme. V obývacím pokoji třeba ponechat dostatek volného a vzdušného prostoru, čímž můžeme od sebe jednoznačně oddělit klidové a komunikační zóny. Obývací pokoj by neměl být přeplněný nábytkem. Místa se stejnou funkcí by měly na sebe přímo navazovat (televize - sedací souprava, knihovna - pracovní kout). Zařízení obývacího pokoje může být velmi různorodé a odvislé od počtu osob, kterým má sloužit. Různé zájmy, rodinné podmínky a rozdílný způsob života určují požadavky na zařízení místnosti.

Nejcharakterističtějším a prostorově dominantním zařizovacím prvkem bývá obvykle sezení pro jednotlivce a skupiny

- sedací soupravy, křesla nebo taburety. Jejich velikost a počet závisí od daného prostoru, počtu členů rodiny a pravidelných návštěvníků, režimu v domácnosti a nejfrekventovanějších činností (sledování televize, společenské kontakty, příležitostné spaní apod..). Sezení doplňujeme o konferenční a příruční stolky. V obývacím pokoji často zřizujeme knihovnu, umísťujeme audiovizuální techniku, doplňky, dekorativní a umělecké předměty. Některé z nich zůstávají skryty, jiné se mohou prezentovat v zasklených vitrínách. Čím více volnosti a alternativních možností poskytuje nábytek, tím lépe dokážeme v průběhu času najít místo na nahromaděné oblíbené předměty. Pokud v bytě není samostatná místnost a velikost pokoje to dovoluje, můžeme v obývacím pokoji vytvořit i pracovní kout. Pracovní kout se snažíme od ostatního prostoru opticky oddělit nebo jej zakomponovat do místnosti skrytou formou, čímž vznikne tzv.. home office - pracoviště umístěno do uzavíratelné a většinou mobilní skříňky.