Nízkoenergetické domy - výběr ekologického materiálu

Při výstavbě nízkoenergetických objektů postupně získávají stále větší význam ekologická hlediska. Mnozí stavebníci, ale i obyvatelé nových i starých budov se stále častěji zamýšlejí nad faktory ovlivňujícími podmínky a kvalitu života v obytném prostředí. Jedním z mnoha faktorů jsou i ekologická hlediska výroby stavebních materiálů a prvků.

Stavební ekologie

bere při jejich posuzování v úvahu tzv.. celkový životní cyklus stavebních materiálů od těžby surovin a míry jejich obnovitelnosti přes jejich zpracování, výrobu a přepravu, obsah problematických složek a chování během užívání až po odstraňování a recyklaci.Ekologická bilance stavebních materiálů poskytuje přehled o jejich pozitivních a negativních dopadech na životní prostředí. Přesné vymezení ekologických a neekologických stavebních materiálů je prakticky nemožné, protože každý materiál má jisté přednosti i nedostatky. Proto se stavební materiály posuzují na základě souhrnu kvalitativních vlastností a charakteristik.Výsledkem je zařazení stavebního materiálu do jedné ze tří ekologických skupin: přijatelné, méně přijatelné nebo nepřijatelné.

Za jednoznačně nepřijatelné,

a tedy zároveň neekologické se označují materiály, které sestávají z hmot výrazně ohrožujících lidské zdraví. Po dlouhodobých zkušenostech s používáním novodobých materiálů se mnohé škodlivé materiály v uplynulém období ze stavebního procesu vyloučili (azbest, cihly z radioaktivního červeného kalu, tvarovky z vysokopecní strusky, dřevotřískové desky s vysokým podílem formaldehydu atd..). Mnohé stavební materiály jsou však vyrobeny z látek, jejichž působení ještě není dostatečně známé a ověřené nebo jejich škodlivost může překračovat jistou hranici tolerance. V současnosti se ve vyšší míře než v minulosti projevuje snaha vyloučit ze stavebního procesu materiály a výrobky s negativním účinkem na lidský organismus. Na základě této skutečnosti je jistým módním trendům mnoha výrobců označovat nimi produkované stavební materiály a výrobky za ekologické ve snaze zlepšit si společenský kredit a zvýšit prodejnost svých produktů.V praxi je však skutečná ekologičnost jejich produktů v komplexním hodnocení sporná.Posuzování ekologických vlastností stavebních výrobků je podstatně složitější a komplexnější.Otázku jejich ekologické kvality nelze zužovat pouze na problematiku zdravotní nezávadnosti přesto, že je nepochybně základním požadavkem kladeným na stavební materiály ovlivňující kvalitu vnitřního klimatu.

Základní kritéria ekologické bilance

Specializované zahraniční instituty a zkušebny stavebních produktů chápou stavebně ekologické posuzování materiálů jako komplexní analýzu všech aspektů ovlivňujících charakteristiku stavebních výrobků ve fázi těžby, výroby, výstavby, užívání, demolice a likvidace budovy. Při komplexním posuzování stavebně biologických a stavebně-ekologických vlastností stavebních materiálů a výrobků se zohlední tyto aspekty (tvořící tzv.. ekologickou bilanci stavebních materiálů a výrobků):

• získávání a těžba surovin - dosah těžby na přírodní ekosystém (míra záběru a poškození krajiny, záběr zemědělské půdy), čerpání surovin v podobě neobnovitelných přírodních zdrojů, energetická náročnost těžby, přepravní vzdálenost na místo použití nebo na místo dalšího zpracování, závislost na dovozu primárních surovin ze zahraničí, tvorba odpadů v procesu těžby (haldy v lomech a hlinišť a podobně) a jiné;
• výroba a přeprava - velikost tzv.. primární energie, která představuje energetickou náročnost na výrobu stavebních materiálů a prvků, nutné zpracování výchozí suroviny (například drcení, mletí, prosévání, formování, sušení, pálení), energetická náročnost na balení, naložení a dopravu na staveniště, zatížení zdraví pracovníků a životního prostředí unikajícími škodlivinami (znečišťování ovzduší tuhými nebo plynnými emisemi, znečišťování povrchových a podpovrchových vod, případně půdy), tvorba odpadů v procesu výroby;
• výstavba - energetická náročnost zpracování materiálů a montáže výrobků na staveništi, zatížení zdraví pracovníků a životního prostředí v procesu výstavby (produkce plynných a kapalných exhalátů, hlučnost, únik ropných látek, znečištění vod a podobně);
• užívání, respektive vliv zabudovaných materiálů a prvků na stavebně konstrukční, stavebně a tepelně technické vlastnosti stavebních konstrukcí (únosnost, pevnost, stabilita, difuze vodních par, ochrana proti vlhkosti, zvuková izolace, požární odolnost, letní a zimní tepelná ochrana, tepelná setrvačnost a tepelná akumulace, tepelná izolace, vzduchová propustnost), na zdraví uživatelů, kvalitu vnitřního klimatu, pohodu vnitřního prostředí, trvanlivost, životnost a nutnost údržby (tj. potřeba dodatečných nákladů);
• bourání - energetická náročnost a pracnost asanace (možnost rozebírání drobných prvků nebo nutnost demolice velkých bloků) a vliv bouracích prací na zdraví pracovníků a okolní prostředí (pracnost, hluk, prašnost, uvolňování částeček, například azbestu, skelné vaty a podobně);
• recyklace, respektive odstraňování - míra možnosti recyklace (znovu použití) stavebních materiálů v dalším stavebním procesu, možnost oddělení prvků z různých materiálů a jejich využití jako druhotné suroviny (například sklo, dřevo a hliník z oken na bázi dřeva a hliníku), zhodnocení stavebních materiálů a prvků mimo pracovní proces (vytápění dřevními odpadem - nepoužitelné trámy, desky, okenní vlysy a podobně), znečištění životního prostředí při uložení materiálů a prvků na skládkách stavebního odpadu nebo při spalování nepoužitelných hořlavých stavebních materiálů.

Výběr stavebních materiálů

Po pečlivém zvážení požadavků kladených na stavební materiály a prvky je zřejmé, že prakticky neexistuje ideální stavební materiál, který by do důsledků splňoval všechny zmíněné požadavky.Tento stav je v podstatě zcela přirozený, protože stavební dílo je souhrnem konstrukcí v nejrůznějších kombinacích stavebních materiálů a prvků, které jsou skloubeny do funkčního a harmonického celku. Při výběru materiálů a prvků tvořících budovu se upřednostňují takové, které jsou schopny svými materiálovými vlastnostmi plnit určené funkce. Každý materiál je však schopen plnit jen jistou omezenou škálu funkcí, například pevné materiály s vysokou objemovou hmotností (betonové tvarovky, cihelné bloky) plní funkci nosné konstrukce, v důsledku vysoké tepelné vodivosti mají však nízké tepelně izolační vlastnosti. Porézní materiály s malou objemovou hmotností (minerální vlna, celulózová vlákna, polystyren) mají nízkou hodnotu tepelné vodivosti, proto jsou vhodné na tepelnou izolaci masivních stěn. Na druhé straně jsou jejich pevnostní charakteristiky minimální a nevhodné na budování nosných konstrukcí. Každý materiál má své přednosti i nedostatky a předpokladem vytvoření budovy s požadovanými kvalitami je cílevědomý výběr materiálů v závislosti na vhodnosti nebo nevhodnosti jejich konkrétního uplatnění. Uvedené pravidlo platí i při výběru produktů určených pro konkrétní funkci, například na tepelnou izolaci.

Z ekologického hlediska by měly být upřednostňovány

izolační materiály vyrobené s minimální energetickou náročností podle možností z místních obnovitelných zdrojů. Tato kritéria splňují například tepelné izolace na bázi recyklované celulózy, dřevních vláken, lnu, ovčí vlny a podobně, přičemž nevznikají problémy ani s jejich pozdější recyklací. Doporučuje se tedy hledat takové konstrukční řešení domu, které umožní uplatnění těchto materiálů, a vyhýbat se používání ekologicky problematických pěnových syntetických materiálů, jako například polystyrenu nebo polyuretanu vyráběných při vysoké energetické náročnosti na bázi ropy jako dovážené a neobnovitelné suroviny. Navíc je sporná i jejich recyklace. O jejich použití je však vhodné uvažovat (pokud se nevyvinou jiné, vhodnější materiály) v částech stavby zatěžovaných vlhkostí (například tepelná izolace obvodových stěn suterénu), protože v tomto případě se přírodní izolační materiály pro nízkou odolnost proti vlhkosti nemohou použít. V současnosti je na základě dlouhodobého vývoje a zkušeností na trhu (zejména v zahraničí) dostatečně široká škála stavebních materiálů a produktů, jejichž použitím lze realizovat ze stavebně-ekologického hlediska ideální dům, tedy ekologický dům v pravém slova smyslu.