Manželství může mít i formu polyamorie, ale i ta musí mít svá pravidla

Otevřené manželství nebo polyamorie (poly - mnoho, amor - láska) se stalo podle autora knihy George O'Neilla "otevřené manželství" z roku 1972 jedinečným pohledem na intimní život a potenciál v partnerství. Přineslo nabídku naděje na citlivější, intimnější a více vzrušující pohled na manželství.

Definice otevřeného manželství

Otevřené manželství je zaměřeno na rozvoj vztahů, na jednotlivce a jeho osobnost, svobodu a privátnost potřeb jako jedinečné osoby. Zdůrazňuje se upřímnost a otevřená komunikace založená na hluboké intimnosti bez žárlivosti. Reprezentuje i milování mimo manželství. Jakákoliv forma otevřeného manželství ve své podstatě proniká primárním vztahem. Zastánci tohoto životního stylu vysvětlují, že je to mnohem zajímavější způsob života, více podporující všech zúčastněných. Je to snaha jaksi vylepšit tradiční model, touha zažít větší otevřenost, uvolnit tlak z nedostatečnosti primárního vztahu. Otevřené manželství je definováno jako souhlasná, etická a odpovědná ne-monogamie. Formy polyamorní mohou být: triáda (tři lidé), jedna osoba se dvěma osobami, ale zvlášť (jedna osoba má dva partnery, kteří však nejsou nijak spojení navzájem), "čtyřka" (čtyři partneři), širší síť a další.

Výhody a nevýhod

Polyamorie je pro své zastánce naplňuje i jiné potřeby - přátelství, emocionální podpora apod. Náročné mohou být hlavně na čas a energii - a její rozdělení mezi partnery (v krizi partnera apod., kde potřebuje jeden partner více času). Dalším problémem může být zvládnutí strachu, kde je potřeba ujistit partnera / ku, že zájem o jiného partnera není ztrátou zájmu o něj / ni. Důležitá je i schopnost zvládat vlastní závist a žárlivost, když tráví partner / ka více času s tím druhým. Polyamorie v podstatě, jak vysvětlují různé výzkumy, funguje stejně dobře jako monogamie. Pokud polygamie funguje dobře, je to ráj pro zúčastněné: pokud nefunguje, je to pohroma - stejně jako v monogamii. V polyamorii může být problém v tom, že je náročná, protože nejsou až takové zkušenosti s touto formou existováním a existuje jen několik jistých rad a pravidel, jak takto žít. Polyamorie je velmi užitečná pro ty, kterým i reálné funguje. V otevřeném manželství obvykle rodiče vycházejí navzájem mnohem lépe.

Společná pravidla

Ve vztahu k otevřeným manželstvím vznikly tak dva tábory - ti, kteří jsou pro a ti, kteří jsou proti. Kritika se zaměřila na povzbuzování volné lásky, hovoří o určitých náboženských, morálních či zdravotních důvodech, nebo o otázce výchovy dětí a vliv takového manželství na samotné děti a jejich výchovu. Navzdory těmto neshodám a debatám je však jedna skutečnost pro všechny strany jasná - otevřené manželství může představovat vážné nebezpečí primárního vztahu (manželství), pokud neexistují určitá pravidla, která by ho chránila z dlouhodobého hlediska, a pokud nejsou dohodnuty a respektovány. Pro fungování otevřeného manželství je třeba vytvořit společná pravidla, neporušovat je a pokud k dojde k jejich změně, znovu vytvořit další. Otevřené manželství proto musí mít svá pravidla a zákonya a jejich základem je, přesně je dodržovat.

Zastánci otevřených sňatků vysvětlují

Otevřená manželství zřídka představují pouze to, že partneři se milují s kýmkoliv a kdykoliv chtějí, bez ohledu na pocity svého / í partnera / ky.
Jako lidé jsme mimořádně rozmanití, máme různé potřeby a kapacitu na vytváření vztahů. Někdy jako kdyby nepotřebujeme někdy žádný vztah, někdy jeden, jindy zase několik vztahů najednou. Neexistuje proto v rámci partnerství a lásky jednotnost a univerzalita. Dítě s jedinou vztažnou osobou je v riziku, že může prožívat různé psychologické problémy spojené s vlivem této jediné osoby. Mít alespoň jedinou primární vztažnou osobu je velmi důležité pro život a zdraví a je stejně potřebná jako jídlo a teplo. Pokud tedy stačí pro podporu života jediná osoba, více vztažných osob pro dítě pomáhá rozvinout jeho plný potenciál. Tento názor vychází z tzv. kmenové modrosti- tzn. když dítě vychovával celý kmen či obec. V otevřených manželstvích se cítí dítě milované a vnímáno pozitivně mnoha milujícími dospělými osobami a naučí se lépe si vytvářet vztahy s partnery v dospělosti. Děti otevřené manželství dokáží dobře zvládat. Je to díky tomu, že děti dokáží být odolné a zvládají adaptaci na změny. Ale je tu důležitá podmínka - musí se cítit milované, akceptované, musí cítit, že se o něj starají, že jsou důležité a vychovávány s přístupem upřímnosti a respektu. Musí cítit, že jejich rodiče je milují a záleží jim na jejich rodině.

Vliv na děti

Jak budou děti vnímat otevřené manželství nebo monogamii nelze ještě exaktně říci, protože ještě nevyrostl dostatečný počet dětí v dospělé z otevřených manželství, aby se mohl vytvořit jistý model. Ale jak se říká, jak je strom ohnutý, tak bude růst. Jasné je to, že lidé žijí v rodinách a tyto rodinné vztahy určují do značné míry kvalitu vztahů dítěte v jeho dospělosti. Vlivy z domácnosti a vzory viděné od rodičů se stávají pro dítě základem, na kterém bude postaven život dítěte v budoucnosti. V otevřených manželstvích je často základní motiv spíše potřeby dospělých, než dětí - to je základ tvorby tohoto stylu života. Někteří rodiče v otevřeném manželství sdílejí informace o svém životním stylu s dětmi, dokonce jim umožňují být v těchto vztazích plně zahrnuty, jiní ne - může to být pro děti spíše více rozrušující a nechápající vrstevníky či okolím. "Pro dítě je normální to, co je mu předloženo jako normální. Chceme dítěti pomoci vnímat a rozumět, že je zcela normální, že ho miluje mnoho lidí jako milují i ​​nás - čistě platonická láska, samozřejmě - tak to, že se lidé navzájem objímají a hýčkají. A ono to chápe a přijímá jako normální, protože to je to, co vidí "(Jenny Block). Lidé, kteří vyrůstali v těchto vztazích tvrdí, že z nich vyrostli šťastní a zdraví lidé a nevidí jako něco divného to, jak žije jejich máma a táta. Tento argument je často i protiargument. Tento životní styl může a má vliv na to, jak děti budou vnímat své vztahy.

Negativa otevřeného manželství

Negativa otevřeného manželství: Vystavení dítěte vidění otevřeného manželství může vést k potížím vytváření trvalých a dočasných přátelství v dospělosti. Děti mohou vnímat i to, že rodiče nedokážou společně (pouze sami) žít a mohou se ptát sami sebe, zda jsou toho ony důvodem. Mohou vnímat promiskuitní chování jako něco akceptovatelného - rodiče mají množství vztahů a je to bez nějakých následků, mohou se cítit jiné, mohou závidět dětem, které mají rodiče, kteří jsou pouze jeden pro druhého.