ale i v bytech. Funguje tedy společně s jídelnou a obývacím pokojem. Je to jednak proto, že vařením trávíme stále méně času, a jednak proto, že i během přípravy jídla chceme být v kontaktu se zbytkem rodiny. Současný design kuchyňského nábytku a spotřebičů je na takové úrovni, že i kuchyňská linka se stává hodnotnou součástí moderního obytného interiéru, stejně jako jídelní stůl či sedací souprava. Podobně je na tom i keramická dlažba. Špičková technologie a dokonalý design, které jsou u převážné většiny výrobců samozřejmostí, umožňují použití dlažby jako v kuchyni, tak v obytném prostoru.
Výběr barevnosti a stylu dlažby závisí na představě a vkusu majitele, ale i od prostoru, který je k dispozici, a souvislostí, tedy charakteru bytu, domu nebo chalupy, se kterým by se měla kuchyň sladit. Jiný typ dlažby zvolíme na renovovanou chalupu, jiný do moderního bytu. Barva dlažby souvisí i s volbou kuchyňské linky, a to nejen s její barevností, ale i stylem.Důležité je také propojení s ostatními prostory (zda je kuchyň uzavřena nebo otevřená a spojená s jídelnou a obývacím pokojem). Zásadou, proti níž bychom se v žádném případě neměly prohřešit, je nepoužívat v malém nebo slabě prosvětleném prostoru tmavé barvy.
Kuchyni v otevřeném obytném prostoru vnímáme jako součást celého interiéru. S ostatními prostory však souvisí nejen opticky, ale i funkčně. Proto je v mnoha případech vhodné volit jednotnou keramiku na podlaze v celém obytném prostoru - například v rodinném domě s východem na terasu či do zahrady jsou na to praktické důvody.
a tak se netřeba při každém přechodu z interiéru ven přezouvat na prahu. Ale existují i estetické důvody - pokud je obytný prostor přímo napojen na varné centrum, volba dvou odlišných materiálů není většinou z estetického hlediska žádoucí. Naproti tomu stojí obava ze "studenosti" keramiky na podlaze, a tak se do obývacího pokoje často používají například dřevěné parkety, ale z jejich použití v kuchyňské části mají stavebníci obavy.Pocit chladu od keramické podlahy přitom lze eliminovat podlahovým topením. Pokud se rozhodneme materiály kombinovat, třeba sjednat s dodavatelskou firmou způsob uložení, a pokud je to možné, vyvarovat se tzv.. přechodových lišt, které v interiéru nepůsobí příznivě. V obytných místnostech se používají převážně větší formáty dlažby (30 × 60 cm, 40 × 40 cm, 60 × 60 cm). Jejich výhodou je, že při ukládání vzniká minimum spár a plocha působí ucelenějším dojmem.
Dnes jsou v oblibě zejména přírodní, teplejší a světlejší barvy, odstíny okrové či cihlově červené. Stěna a podlaha se vnímají více jako jednotný celek a namísto náhodného ukládání různě dekorovaných dlaždic se upřednostňuje kombinace formátů nebo povrchů. Různé formáty jednoho typu dlažby či obkladu se přitom kombinují nejen v rámci celého prostoru, ale například i na jedné stěně. Často se také spojují lesklé a matné povrchy nebo matné s pololesklými (tzv. typ, la patto ').Moderní je i dlažba napodobující kov - ocel, hliník a podobně.Je určena zejména do současných, takzvaných minimalistických interiérů, ve kterých se využívají převážně sklo a kovy.
které se používají mezi hladkými obklady. V závislosti na měnícím se osvětlení tak interiér získá prostorovou dynamiku a na stěně se vytváří určité napětí. Při obkladech a dlažbě třeba však zejména o prostoru kolem sporáku přemýšlet i prakticky - výhradně lesklé dlažby jsou v kuchyni nepraktické, protože na nich vidět každou kapku vody, o mastnotě ani nemluvě.
Ideální prostornou a světlou kuchyň asi najdeme jen v málokterém bytě či domě. Častěji jsme nuceni řešit různé nedostatky - místnost je zpravidla příliš malá nebo dlouhá a úzká, dost často i tmavá. Vnímání prostoru však lze ovlivnit barvou či strukturou a skladbou povrchů. Dlažba ukládána šikmo prostor opticky zvětšuje (je však více řezat a vzniká větší odpad). Více se používá tzv.. kladení na střih, když spáry v obou směrech na sebe navazují, tedy jako vazba cihel ve zdivu. S velikostí místnosti souvisí i volba rozměrů dlažby. Do větších prostor volíme velkoformátovou dlažbu, která se ukládá téměř bez spár. Vytváří se tím dojem celistvé plochy, která prostor dojmově ještě zvětší. I volba barevnosti ovlivňuje celkový dojem z velikosti místnosti nebo výšky stropu. Tmavá barva dokáže prostor zútulnit, světlá ho zase zvětší. V malých místnostech by tedy měla být světlá podlaha, která opticky zvětší plochu místnosti.
Barevnost spárovací hmoty je třeba volit s ohledem na barvu keramiky. Přitom platí, že základní barvou není bílá, jak je obecně vžité, ale různé odstíny šedé. Ta harmonicky ladí téměř se všemi odstíny i povrchovými strukturami. Navíc není taková náchylná na znečištění. Na podlaze, kde je předpoklad znečištění vyšší než při obkladu stěn, volíme raději tmavší odstíny spár, což zaručí dobrý vzhled dlažby i po několika letech používání. Na plochy s velkým mechanickým zatížením jsou určeny akrylátové a polyuretanové spárovací hmoty.
Provoz v kuchyni předpokládá poměrně značné znečištění podlahy, a tedy i potřebu pravidelného každodenního úklidu. To se běžně realizuje mokrým procesem. A tady by mohl být kámen úrazu. Pokud se nepoužijí speciální spárovací hmoty, spára je poměrně nasákavá a v pórech se usazují nečistoty. Spára je slabinou dlažby, pokud se nekvalitně zrealizuje a špatně udržuje, mohou ji dokonce napadnout řasy a plísně. Většinou stačí zajistit dostatečné vyvětrání místnosti po umytí dlažby, občas však třeba sáhnout i po chemických prostředcích. Fungicidní (houbomorné) prostředky dostupné na trhu jsou dostatečně účinné. Stačí postupovat podle návodu a plísně, bakterie i mechy bezpečně odstraníme.
Autor: Martina DvořákováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.