WC - historie a současnost

Asi nejvíce zviditelnil zařízení toalety dadaista Marcel Duchamp, který v roce 1917 obrátil pisoár vzhůru nohama, nazval ho fontánou a vystavil ho v galerii. Duchamp i pisoár se tak dostali do dějin umění. Tehdy asi mnohé popudil a rozčílil, avšak z dnešního pohledu zdá se jeho čin vizionářským. Dnes se tvarováním pisoárů, záchodů a zařízení podobně intimních běžně zabývají přední světoví designéři (i když přesně tohle zřejmě nebyl hlavní Duchampův záměr), a tak se i u nás z dřevěné budky na hnojišti stala v mnoha domácnostech ta nejelegantnější a nejdražší vybavená "výstavní síň "s keramickými nádobami, tvary kterých vzbuzují obdiv.

Naše slušně vychované prababičky z vesnic, vybavených útulnými dřevěnými budkami

(s vyřezávaným srdíčkem) v bezpečné vzdálenosti od domu, by se asi těžko smířily se záchodem v domě, dokonce hned vedle kuchyně. Všechno je jen otázka technologií. A úhlu pohledu. Z našeho úhlu pohledu byli naši evropští předkové ve srovnání se starověkými civilizacemi pěkná prasata. Zatímco obyvatelé měst ve většině Evropy měli, z historického hlediska ještě nedávno, nebezpečný zvyk vylévat obsah nočníků z okna rovnou na ulici, v Indii byl kanalizační systém na solidní úrovni již před 4000 lety a Římané měli splachovací (nebo alespoň oplachovací) záchody dříve, než křesťané vůbec začali počítat roky svého letopočtu.

K současnému chápání hygieny se Evropa přiblížila až v "osvícené době" na přelomu 18. a 19. století 

Nejcitlivější nosy (nebo nejšpinavější ulice) ze všech Evropanů měli zřejmě v Londýně, protože všechny významné vynálezy týkající se splachovacích záchodů vznikly právě v tomto městě - jeden z prvních ještě v 15. století. Ten však pravděpodobně příliš předběhl dobu, protože první splachovací záchod nečekala popularita, ale zapomenutí. Splachovací záchod s vodní zápachovou uzávěrkou (sifonem) spatřil světlo světa také v Londýně (v roce 1775), a splachovací záchod v podstatě takový, jak ho známe dnes (s názvem WC, čili "water-closet"), si dal v roce 1890 patentovat CA Neff - jak jinak, také Londýňan. Běžnou součástí domácností se však v Evropě staly splachovací záchody až v druhé polovině 20. století, což je vlastně relativně nedávno. Ačkoliv ještě žijí pamětníci společných záchodů na pavlači, dnes jsou již úvahy o bytě bez splachovacího záchodu bezpředmětné, a budoucnost zřejmě patří bytem s více záchody.
Spolu nebo odděleně

Podle normy by měl mít byt, ve kterém žijí více než dva lidé, samostatnou koupelnu a samostatné WC,

pokud je v bytě nebo domě několik záchodových mís, mohou být umístěny v koupelně, avšak alespoň jeden záchod by měl být v samostatné místnosti. Jedinou záchodovou mísu v prostoru koupelny povoluje norma pouze v garsoniéře a jedno-a dvou-pokojových bytech. Všichni však dobře víme, že ne vždy se tato zásada dodržuje a v mnoha třípokojových panelákových bytech nahradily umakartové jádro koupelnou i se záchodem.Právě toto řešení totiž umožňuje nejlépe využít malý prostor nahradit ho alespoň o něco rozšafnějším prostorem. Oddělené WC poskytuje soukromí, výhodou (pro někoho však méně významnou) koupelny se záchodovou mísou je velikost prostoru. Otázka "spolu nebo odděleně" je však v podstatě více otázkou národních tradic (či předsudků), osobních zvyků nebo nátury. Ve starém Římě bylo například posezení na doslova veřejných záchodcích společenskou záležitostí a příležitostí na konverzaci, kterou by bylo hříchem nevyužít. Naše společnost je však o poznání prudérnější. Potřeba soukromí je v nás hluboce zakořeněná a asi nemá smysl ji násilím potlačovat. Proto pokud jste zastáncem oddělených místností, mějte je oddělené, třeba i na úkor jejich prostornosti či reprezentativnosti. A pokud z prostorových důvodů musíte mít záchod v koupelně, možná vám vnese trochu klidu do duše alespoň nízká zídka. Pokud je záchod oddělen od koupelny, je praktické, pokud se v něm najde místo i na umyvadlo. Přesně pro tento účel se vyrábějí malé umyvadélka, které zaberou jen asi 20 až 25 cm od stěny, nebo šikovná rohová umyvadla. Nezapomeňte však, že i při výběru baterie k malému umyvadlu třeba pamatovat na vhodné rozměry. Ačkoli se právě této místnosti málokdy ujde místo na výsluní a vlastní okno, rozhodně by tu však neměl chybět výkonný ventilátor, který přes větrací šachtu odvede "kontaminovaný vzduch" do bezpečné vzdálenosti.

Záchodové centimetry

Podle typologických pravidel by mělo být z obou stran záchodu asi 15 až 20 cm po nejbližší zařizovací předmět nebo stěnu. Při průměrné šířce záchodové mísy 40 cm je tedy celková minimální šířka místnosti 70-80 cm (o něco rozšafnější rozměry nejsou naškodu). Místnost by měla být hluboká minimálně 80 cm, pokud se dveře otevírají směrem ven, a 110 cm, pokud se otevírají směrem dovnitř. V tomto případě však velmi záleží na rozměrech a konstrukci záchodové mísy (například závěsné WC se zabudovanou nádržkou potřebuje mnohem méně místa) a délce nohou uživatele. Ze zkušenosti například nedoporučuji normou stanovené minimum při záchodě s vnější nádržkou, protože i průměrně vysoký návštěvník si při sedání pravděpodobně práskne kolena o dveře. Za nepraktické považuji také manévrování mezi záchodovou mísou a dveřmi otevíranými do této minimístnůstky, minimální rozměry tedy považujete i v tomto případě za skutečné minimum, které se vyplatí překročit. Kromě toho nesmíme zapomínat, že dveře otevírané do WC by měly být co nejužší, aby se při otevření nedotýkaly záchodu.Méně často používaným variantou je vstup do WC z delší strany (minimální rozměry u dveří otevíraných směrem ven jsou 80 x 100 cm). Ze západu k nám přichází trend rozlehlých koupelen, ve kterých jsou svorně pospolu vana, umyvadlo, záchod a bidet, případně i pisoár. I zde je však třeba dodržet minimální manévrovací prostor kolem každého ze zmíněných předmětů. V takovém případě je samozřejmé, že veškerá keramika je z jedné série a má tedy stejný design. Koupelna se tak stane příkladnou ukázkou elegance (ještě si tento interiérový skvost z vlastní iniciativy prohlédnou téměř všechny návštěvy).

Záchod

Každý mi jistě dá zapravdu, že splachovací záchod je geniální vynález, bez kterého by náš život vypadal zřejmě úplně jinak.Nevím, jestli zájem o estetické tvarování záchodů způsobil Duchampův čin (na tu dobu extravagantní a pobuřující, a takové věci lidi vždy přitahovaly), nebo jen obchodníci zjistili, do čeho jsou lidé ochotni investovat nemalé peníze, v každém případě je dnes na trhu tolik nádherných záchodů, až je problém vybrat si. Při koupi záchodu je důležité jeho tvarování, je však třeba zvolit vhodný "úhel pohledu". Doporučuji sednout si, a pak si ohlédnout záchodovou mísu i zevnitř. Dokud je v obchodě, je to poměrně bezpečná gymnastika, a jedinečná příležitost včas přezkoumat, jaká část se opláchne vodou při spláchnutí.Všechny ostatní plochy uvnitř mísy (tedy například vysoký horní lem, zpod kterého voda vytéká) budete totiž nuceni poměrně často umývat.

Záchod však není jen zmiňovaná esteticky tvarovaná keramická nádoba

Pokud ho chcete používat způsobem, jaký je běžný v dobrých rodinách, potřebujete, aby tato keramická nádhera byla napojena na hlavní odpadní potrubí v bytě (nebo domě). Musí být tedy vzdálen od stoupačky tak, aby se splašky bezpečně odvedli odpadním potrubím v potřebném spádu - záchod tedy nesmí být příliš daleko od stoupačky, jinak byste ke svému "trůnu" museli vystoupit po schůdcích. Keramika sama bývá tvarovaná tak, že její součástí je i zápachová uzávěrka (sifon). Znamená to asi tolik, že obsah záchodu se odvádí přes koleno, ve kterém vždy zůstane trochu vody. Voda pak chrání naše nosy, protože přes ni se nedokáže vrátit aroma z odpadního potrubí. Splachovací nádržka může být vnější, umístěna těsně za záchodem (starší typy měly nádržku až pod stropem). Dnešním trendem jsou však vestavné instalační systémy - splachovací nádržka se zabuduje do zděné stěny nebo lehké příčky (podobný systém se používá pro záchody i pisoáry). Plastové jímky bývají osazeny v různých typech kovových nosných konstrukcí, které lze připevnit k podlaze, k zadní stěně, k nosné konstrukci pro sádrokarton a pod. Zabudovaná nádržka je velmi elegantním řešením zejména pro zavěšený klozet.Zavěšené WC je dnes módním hitem. I když na první pohled nemusí tato levitující nádoba vzbuzovat důvěru, bývá dimenzována na zatížení cca 400 kilogramy, takže ani baculky, ani kluci z posilovny k ní nemusí přistupovat s respektem a mohou směle dosednout. (Jistý statný pán si prý pro jistotu pod záchod podložil cihlu, čímž však elegance této místnosti utrpěla podstatnou újmu.)

Výhodou závěsného WC je nejen to, že se kolem něj i pod ním snadno uklízí

Mnozí ocení i jeho menší rozměry. Díky němu a nádržce zabudované do příčky mezi dvěma místnostmi můžete oproti klasickému řešení s vnější nádržkou ušetřit na celkové délce záchodu až 20 cm. (Podobně můžete ušetřit pár centimetrů i při rekonstrukci bytového jádra, pokud se vám podaří alespoň část nádržky umístit do prostoru stoupačky.) Při předstěnové montáži zabudované nádržky vznikne nad záchodem praktická polička, hluboká cca 15 až 20 cm Protože splachovací záchod patří mezi největší spotřebitele pitné vody v domácnosti, je zde šetření více než na místě. Pro tento účel se vymysleli dva systémy - dvoutlačítkový a se stop-funkcí, které umožňují ovlivnit množství splachovací vody. Při dvoutlačítkovém si můžete vybrat velikost tlačítka, tedy velikost spotřeby podle velikosti potřeby, při druhém systému se prvním stisknutím voda pustí a druhým stiskem zastaví. Dvoutlačítkové systémy vystačí pouze s 4,5 až 6 litry vody na jedno malé spláchnutí, u starého splachování bez možnosti volby zmizelo v potrubí na jedno zatáhnutí cca 12 až 16 litrů pitné vody - bez ohledu na velikost potřeby.

Při plánování své nové koupelny tedy nezapomeňte,

že na předběžný odhad ceny ani zdaleka nestačí katalog a ceník keramiky a rozpočet od instalatéra. Ke keramické míse třeba připočítat i cenu splachovací nádržky nebo vestavného systému, a ještě cenu záchodové desky. Možná budete překvapeni, ale za tento kousek plastu můžete u některých typů záchodů zaplatit téměř stejnou částku jako za jeho keramickou část. A pravděpodobně nebudete mít na výběr, protože na speciální tvarovanou mísu se většinou hodí pouze jediná, speciálně tvarovaná deska (mohu vás však potěšit - ty drahé desky určitě po měsíci neprasknou a neuštknou vás do zadku).

Bidet

Matka mě naučila, že po použití záchodu si třeba umýt ruce. Myslím, že dnes by měly mámy poopravit své know-how, a učit své děti, že po velké potřebě si třeba umýt zadek (a po malé případně i předek) a samozřejmě i ruce. Bidet je velmi praktická součást vybavení koupelny (nebo záchodu), která dokáže člověku zpříjemnit den, protože však u nás není úplně běžnou součástí domácností, dovolím si zde uvést krátké seznámení se s jeho konstrukcí a způsobem používání. Ti, kteří se již s problematikou seznámili na vlastní kůži, mohou tuto část klidně přeskočit. I když se bidet tvarem a umístěním podobá záchodu, je to vlastně umyvadlo. Jeho tvar a poloha jsou sice limitovány tím, co se v něm myje, na podstatě problému (tedy konstrukci a funkci umyvadla) se tím však nic nemění.

Bidet je tedy pouze speciální umyvadlo, 

pokud jeho keramické části patří i kovová nebo plastová zápachová uzávěrka (sifon) a baterie. Doporučuje se nejen přívod studené vody jak k záchodu, ale i přívod teplé vody, odpadní potrubí postačí stejné jako k umyvadlu. Bidetová baterie se od umyvadlové liší vlastně pouze naklápěcí koncovkou (původní fontánky stříkající "do nebe" se buď neosvědčily, nebo vyšly z módy). Ani na umyvadlo, ani na bidet se obvykle nesedá, a proto ani umyvadlo ani bidet nemívají sedátko.Bidet můžete použít v poloze "čelem vpřed i čelem vzad" (důležité je, abyste byli čistí, ne to, jak jste otočení), proto je třeba, aby bylo kolem něj dostatek místa na pohyb (v typologiích se udávají stejné rozměry jako pro záchod, více místa však ani zde nemůže být naškodu). Z typologického hlediska by měl být bidet vzhledem ke své funkci co nejblíže u záchodové míse. V blízkosti nesmí z pochopitelných důvodů chybět ručník - nejlépe jeden pro každého člena rodiny, hygieničtější alternativou jsou papírové utěrky.

Protože bidet je velmi příjemná a praktická záležitost,

avšak objektivně se takový zařizovací předmět nemusí vejít do každého bytu, moudré hlavy vydumali i různé jiné zařízení, která zastanou stejnou funkci. Jednoduchou náhradou je umyvadlová baterie s ruční sprchou (praktické je, pokud je přepínání mezi sprchou a baterií na rukojeti sprchy) - nejlépe na umyvadle hned vedle záchodu. Pomocí ní si pak můžete pohodlně umýt vše, co potřebujete, a tam, kde potřebujete - například vlasy nad umyvadlem, nohy nebo hýždě nad záchodem. Sofistikovanějším řešením stejného problému je záchod, sedátko kterého dokáže divy. Nejvyšší model tohoto typu "bidetozáchoda" vás po použití záchodu "bez přestupování" (a bez dotyku) důkladně umyje. Můžete přitom regulovat tlak a teplotu proudu vody, jakož i pozici sprchovacího ramene. Nejpříjemnější nastavení si můžete zvolit ovladačem přímo na přístroji, nebo dálkovým. Novinkami jsou oscilační, masážní a speciální "lady" funkce, ale i důmyslná hygienická funkce, při které se po každé sprše vyčistí tryska směsí vody a dezinfekčního roztoku a vzápětí se opláchne čistou vodou. Dioda signalizuje spotřebu hygienických prostředků a filtru s aktivním uhlím. Keramika má povrchovou úpravu, která odpuzuje nečistoty. Douche WC je k  dostání ve čtyřech nejžádanějších běžných sanitárních barvách a lze jej instalovat do různých koupelnových sestav. Nepochybuji, že tento vynález potěší různých labužníky (a nejen zastánce dokonalé hygieny těla).

Pisoár (nebo urinál)

Pisoár je pro ženy předmětem málo známým (a mnohým se zřejmě zdá nepotřebný), což má vliv na viditelný nedostatek pisoárů v domácnostech. Právě jejich dostatku však lze připsat zásluhy o jeden z podstatných rozdílů mezi pánskými a dámskými veřejnými záchodky - před pánskými se nestojí v nekonečných řadách. V moci pisoáru by tedy mohlo být i odstranění ranní nervozity ve vícečlenných domácnostech, kterou očividně způsobuje nepřiměřeně dlouhé podupávání před jistými dveřmi, ale i nastolení příměří v klasických domácích válkách "o sklopenou desku". Na dnešních potomcích Duchampovy fontány se asi podepsala tato slavná etapa jejich minulosti - jsou elegantní a tiší, a pokud chcete, můžete je diskrétní přikrýt slušivou deskou. Možnosti využití tohoto zařízení jsou sice omezené (avšak ne vzácné), jeho nároky na prostor jsou však opravdu minimální. Pokud tedy máte doma mnoho lidí, a v koupelně nebo v záchodě trochu místa nazbyt, zvažte i tuto alternativou. Faktem však je, že elegantní pisoár není levná záležitost.Do svého sortimentu ho zařazují pouze někteří výrobci sanitární keramiky (převážně těch dražších značek), a to ne ve všech designových sériích.