Sanace vlhkého zdiva - injektáž
Možná někteří z vás již mají zkušenost s injektováním zdiva, jiným se v mysli jen mlhavě vybaví trubky vložené do stěn či nanášení sanační omítky. Jak je to tedy s chemií ve stěně?
Voda vzlíná přes základy nebo podzemní části budovy
Při průzkumu stavby musíme tyto poruchy odlišit od poruch s jinou prvotní příčinou, např.. vody, která proniká přes netěsné střechy a dešťové svody; prasklé potrubí, které také mohou zapříčinit vstup vody do stěn budovy.Vlhkost ze stavby neodstraníme bez zlikvidování prvotní poruchy. Časté větrání nebo stále vytápění někdy sice pomůže, ale často nestačí. Tehdy je třeba izolaci proti vodě obnovit. Jak však opravit izolaci spodní části stavby, která je těžko přístupná? Zatékající střechu totiž lze dát do pořádku s vynaložením menšího či většího množství peněz, ale obkopat celý dům, izolovat sklepní stěny a základy je těžká práce a někdy ji ani nelze provést. Injektáž není levná záležitost, ale může být velmi účinná.
Co je to vzlínání?
Je to jev, při kterém voda stoupá ve velmi tenkých "potrubích" - kapilárách materiálu. Voda se doslova šplhá po stěnách kapiláry proti směru gravitace. Kapiláry jsou póry či mezery mezi částečkami každého porézního materiálu. Tento jev lze pozorovat, pokud do vody ponoříme kousek křídy. Část nad vodou rychle zvlhne právě díky vzlínání. Voda přestává kapilární vzlínat v příliš velkých pórech s průměrem nad 1 mm, resp. příliš malých pod 0,001 mm. Ve velkých pórech se však voda může dále šířit prouděním.
Postup při injektáži
Injektáží se snažíme buď vyplnit, zmenšit, nebo hydrofobizovat kapiláry původního zdiva či betonu (případně se tyto způsoby kombinují). Postup při injektáži je ve většině případů stejný: Nejprve se odstraní omítka v okolí injektovaného místa. Injektáž se provádí obvykle ve vodorovné linii podél vlhnoucího zdiva (tedy někdy kolem celé stavby) ve výši asi 10 až 30 cm nad vlhkou zeminou, resp. nad vnitřní podlahou. Pak se podél celé budovy vyvrtají díry vrtačkou či pneumatickým kladivem s průměrem 10 až 30 mm. Vzájemná vzdálenost otvorů (obvykle 10 až 15 cm) se určí podle konkrétní technologie a vlhnutí stěny. V pórovitých materiálech může být větší. Hloubka vrtu je zpravidla jen o něco menší (o 2 až 10 cm, resp. o 1/4 šířky), jako je šířka zdi. Některé technologie předepisují oboustranné vrtání otvorů. V jistých případech se vrtá ve dvou nebo více řadách nad sebou.
Pokud voda prosakuje bočními stěnami stavby,
například sklepními zdmi, místo linie se vrtají otvory v předepsaném rastru (čtvercové síti) a s předepsanou vzdáleností otvorů. Injektáží se takto stěna utěsní celoplošně. Vyžaduje se, aby jsme k injekční ložné spáry, ve kterých je pórovitější materiál (malta) jako kámen nebo cihly. Takto do nich snadněji, rychleji a hlouběji vnikne infuzní látka. Vrty můžeme dělat vodorovně nebo šikmo. V cihlovém zdivu se bez obtíží vrtá do spár vodorovně. Pokud vrtáme šikmo, pod úhlem asi 30 °, jedním vrtem můžeme ošetřit několik ložné spáry zdiva.
Dalším krokem je vložení speciálního přípravku
- injektážního perforovaného nátrubku (tzv. pakru) do každého otvoru. Je to speciálně upravená kovová nebo plastová trubka. Utěsní vrt tak, aby z něj injektážní látka nevytékala ven, ale roztekla se ve zdivu. Na nátrubky se připojí tlakové hadice (v případě tlakové injektáže), resp. běžné hadice (při beztlakové infuzi), v nichž se nachází injektážní chemikálie. Ta se vhání pod strojově vyvíjeným tlakem (do 0,1 MPa), případně vtéká do otvorů pod hydrostatickým tlakem (díky vysoké viskozitě - tekutosti) a ošetřuje kapiláry zdiva.
Tlaková injektáž je účinnější,
neboť pod větším tlakem injektážní roztok snadněji pronikne do zdiva. Aplikují ji odborné firmy. Tlakovou injektáží lze dodatečně vytvořit vodorovné a svislé izolace zdiva a betonu, opravit nesprávně provedené izolace novostaveb či zabránit prosakování betonových konstrukcí. Při beztlakové infuzi se k hadicím připojují nádobky s infuzním látkou. Zůstávají připojené k nátrubkem i několik dní, ba i týdnů. Některé technologie beztlakové infuze nevyžadují nátrubky ani nádobky. Vkládají se do nich kapsle s účinnou látkou, resp. látka se několikrát nalije do šikmo vrtaných otvorů ve zdi a pokaždé se nechá vsáknout. Jiné technologie využívají knoty napuštěné touto látkou apod.
Ošetření povrchu
Nátrubky se vytáhnou nebo zalomí a ponechají v otvoru. Zdivo, které dlouho trpělo nadměrnou vlhkostí, bychom měli zbavit solí - mohou absorbovat vlhkost ze vzduchu, a tak znovu způsobit vlhnutí zdi. Přípravky na odsolení zdiva si lze zakoupit, převážnou část práce však představuje mechanické očištění zdiva od solí. Po odsolení třeba nechat vysušit provlhlé zdivo, což může trvat i rok, v případě hrubých zdí i dva roky. Zdivo může být v tomto okamžiku odkryty nebo na něj můžeme aplikovat tzv.. sanační omítku, která umožňuje odpařování vody.
Injektážní látky
Společné rysy injektážní technologie neznamenají automaticky stejný úspěch při každém jejím použití - tkví ve správné analýze, správném určení příčiny vlhnutí a správně vybrané technologie.Ta zase závisí na použité injektážní látky. Jejich konkrétní chemické složení však výrobci obvykle neuvádějí.
Silikáty
Nejrozšířenější skupina na trhu běžně nabízených technologií využívá látky na bázi křemíku (silikony, silikáty, silikonáty, siloxiny). Injektážní látky vyráběné na této bázi krystalizují, a tím ucpávají póry stavebních materiálů, případně jejich zužují. Vytvářejí tedy tvrdý materiál, který brání pronikání vody (těsnící účinek). V zúžených kapilárách nemůže vzlínat voda, ale možnost odpařování vody ze zdiva zůstává zachována. Dále upraví povrch kapilár tak, aby voda po nich nemohla vzlínat, protože odpuzují vodu (hydrofobizační, impregnační účinek). Účinnou látkou je zpravidla hydrogel oxidu křemičitého nebo křemičitan draselný (vodní sklo). Ředidlem roztoků je nejčastěji voda nebo jiné látky, které snadno pronikají do stavebního materiálu (alkohol). Účinné impregnační vlastnosti mají oleje a jiné látky rozpustné v organických rozpouštědlech. Součástí roztoků mohou být i fungicidní přísady, které chrání materiál před mikroorganismy (plísněmi, houbami) a indikační barviva. Pro aplikaci této skupiny injektážních materiálů je nezbytné, aby nebyly příliš vlhké (gradient vlhkostní penetrace nesmí být vyšší než 50%) a zdivo nesmí být příliš přesycené solemi. Na dobrou impregnaci potřebují vlhké zásadité prostředí s dostatečným obsahem CO 2, což omezuje jejich využití zejména v tenkých a provlhlých zdech. Tyto technologie je třeba opakovaně aplikovat zhruba jednou za 15 let (u rodinných domů).
Krystalizující materiály
Některé krystalizující materiály vyráběné na jiné bázi třeba aplikovat na čerstvě zpracovanou cementovou hmotu (omítku, potěr, beton). Jde o kvalitní materiály. Využívají se k utěsnění rodinných domů, ale i bazénů či průmyslových staveb. Nedostatkem krystalizujících materiálů je časová omezenost jejich působení. Je to pro pohyby stavby, které zapříčiňují tvoření mikrotrhlin v materiálu. Jelikož krystalizační proces již není aktivní, může nově utvořená mikrotrhlinami prosakovat voda. Po 15 až 20 letech můžeme aplikovat tuto technologii znovu (záleží zde na zabezpečení stavby proti tvoření mikrotrhlin). Některé krystalické a silikátové technologie lze využívat i na svépomocí zhotovenou beztlakovou infuzi.
Polymery
Jinou skupinu tvoří látky používající produkty organické chemie, zejména monomery syntetických pryskyřic, které buď jsou jednosložková, například polyuretanové (polymerují působením vlhkosti) nebo jsou dvou -a vícesložkové, například na bázi polyakrylátu, polyuretanu. Aplikují se tlakovou injektáží. Akrylátové gely s vysokou viskozitou jsou vhodné i na vlhké, velmi "slané" konstrukce. Lze jimi celoplošně těsnit opačnou stranu zdiva pomocí vrtů vedených příčně přes celou stěnu. Reverzibilitu reakce s vodou umožňuje, že vlhkost mohou přijímat i vydávat. To znamená, že při tvorbě nových mikrotrhlin jsou schopné vyplnit, tedy hydroizolace prakticky nezestárne. Pro rychlé utěsnění proti tlakové vodě se používají pěnivé polyuretanové pryskyřice. Reagují s vodou, rozpínají se a vytvářejí tvrdou pěnu. Využívají se na přehrazení a utěsnění prosakování, vyplňování a izolaci konstrukcí s velkými mezerami a dutinami.