Opravy zdí a sloupů

Při určování příčin poruch je důležité sledovat lokalizaci trhlin v konstrukci, jejich tvar a směr (průběh). Trhlinky nebo trhliny přitom často neznamenají prvotní poruchu konstrukce, na které se vyskytují, ale jsou signálem jiné poruchy nebo procesu, který ve stavbě probíhá. Vyhodnocení trhlin a určení jejich příčin je náročná práce, kterou je nejvhodnější svěřit odborníkovi - statikovi.

Přezdění a dozdění

Při sanacích poruch starších zdiv (například při přezdění trhlin nebo doplnění kaverny a podobně) je třeba zvážit i možnost rozebrání a opětovného dozdění do původního tvaru.Tato technologie je jednou z možných přístupů k řešení poruchy, dokonce i v extrémním případě rozebrání a opětovného vyzdění části konstrukce, jejíž stabilita je těžce narušena a jiný způsob sanace je ekonomicky, technicky nebo bezpečnostně na okraji možností. Podmínkou nasazení je samozřejmě vyřešení - odstranění - prvotní poruchy.

Rady při přezdění

Při přezdění trhlin důsledně dbáme na provázání starého materiálu s novým. Pomůže tomu i důkladné vyčištění úložných ploch a kapes ve zdivu po odstraněných poškozených dílců od úlomků cihel, kamenů a malty. Při tomto postupu se však může stát, že zatímco odkryjeme zdivo odpovídající představám řemeslníků o pevnosti, rozebereme značnou část původní stěny. Aby se tomu předešlo, uvolňujeme jen nezbytně nutné díly zdiva, resp. ty, které jsou již uvolněny - volně uložené. Při rozebírání je výhodné ukládat materiál na skládku v těsné blízkosti rozebírání konstrukce (např. na zem, na lešení) po řádcích za sebou směrem od stěny - tak, aby byla alespoň přibližně zachována posloupnost uložení materiálu v konstrukci. Při opětovném zdění pak postupujeme opačným směrem, materiál ze skládky odebíráme směrem ke zdi. Nejvhodnější je však uvolněný materiál ihned vezdít na místo původního uložení (pokud je to možné).Pokud rozebereme i menší část, původní konstrukci, především z nepravidelných kamenů, už nedokážeme přesně složit.

Oprava trhlin

Opravu trhlin (pasivních) je potřeba začít odstraněním podélných pruhů omítky vedoucích souběžně s trhlinami. Trhliny viditelné v omítce mohou být někdy podstatně užší než trhliny ve zdivu skryté pod omítkou (rozdíl může být i několik centimetrů). Proto o šířce pruhů omítek, které odstraníme, se musíme rozhodnout přímo na místě opravy. Minimální šířka pruhů omítky odstraňované podél trhlin by měla být asi 5 cm, v úvahu je třeba vzít i plochy uvolněné (vyduté) omítky, které se kolem trhlin často nacházejí.

Spárování

Základní technologií sanace trhlin je spárování. Úzké trhliny (do 2 cm) stačí vyčistit (důkladně vyškrábat od malty), vyfoukat stlačeným vzduchem, navlhčit a vyspárovat tak, aby se malta do spár dala natlačit co nejhlouběji. Dobré je i zhutnit ji vhodným nástrojem. Takto můžeme opravit trhlinu širokou 1 cm do hloubky asi 10 až 15 cm.Pokud je třeba opravit hlouběji trhliny, je vhodná injektáž. Trhliny širší než 2 cm ve zdivu rovněž nejprve vyčistíme, navlhčíme, vyklínujeme pevnými úlomky kamenů, cihel nebo tvrdého dřeva (dubového, ne bukového), případně je přezdíme a zaplníme maltou. Pokud jsou trhliny hlouběji, je vhodné je injektovat z trubek osazených do ztvrdlé malty.

Sešívání skobami

Způsob opravy trhlin, který je určen i na určité zpevnění objektu je sešívání, které lze zrealizovat několika způsoby. Důležité je však připomenout, že sešívání je vhodné pro trhliny v pasivním stavu, protože jen zřídka se jím podaří vyřešit aktivní poruchu, jejíž příčina je stále aktuální. Síly způsobující vznik trhlin a deformace budov se sešíváním trhlin daří zachytit a eliminovat jen málokdy. Jednou z možností sešití je osadit do zdiva tesařské nebo zednické skoby.

Bandážování

Jinou technologií zpevnění trhlin je jejich povrchové překrytí tenkou síťovinou (z materiálu, který nekoroduje), kterou připevníme ke zdivu pod vrstvu omítky. Pletiva jsou obvykle velmi pružné, proto jsou schopné kopírovat i nerovný podklad, včetně rohů.

Injektování

Technologií opravy trhlin (stabilitních, ne dilatačních) v cihlovém nebo kamenném zdivu, která je schopna zdivo i zpevnit je injektování - injektáž řídké injektážní malty. V trhlinách o tloušťce nad 5 mm je injektážní malta schopna dosáhnout poměrně hluboko, avšak v užších trhlinách pronikne pouze do hloubky několika centimetrů. Důležité je, že při injektáži většinou není třeba odstraňovat omítky, které právě naopak slouží jako určité "bednění" injektážní malty. Trhliny lze injektovat i epoxidovými nebo polyuretanovými pryskyřicemi. Po injektáži můžeme trhliny, které se projevují na líci zdiva, přespárovat nebo omítnout. Pokud se ve zdivu nacházejí dutá místa, vyvrtáme do nich šikmé otvory, přes které se transportuje injektážní malta. Vrty se před injektáží pročistí tlakovým vzduchem. Tlak i hustota injektážní malty závisí na kvalitě zdiva a šířky trhlin.

Zesílení zdí a sloupů

Zesílení zdí lze dosáhnout i jejich zvětšením, které se dá zrealizovat přizdění dalšího zdi k původnímu. Tato technologie je poměrně jednoduchá, avšak při zdění nového nosného zdiva je třeba počítat s jeho sedáním. Nové zdi vysoké do jednoho podlaží do starého zdi zavazujeme tak, že do čela starého zdi vysekáme kapsy vysoké 3 až 5 vrstev cihel a hluboké asi půl cihly. Kapsy očistíme od staré malty, důkladně je navlhčíme a novou zeď do nich zavážeme. Pokud ke starému vysokému zdi chceme přizdít novou vysokou zeď, děláme to bez svazování obou konstrukcí. Do dilatační spáry mezi oběma zdmi, která umožní sedání nového zdi, vložíme pískovanou lepenku. Ta zabraňuje starému zdi odebrat technologickou vlhkost novému zdivu. Pokud ke starému zdi připojujeme nenosný pilíř, svazuje se každá čtvrtá až pátá vrstva. Okenní a dveřní ostění, zejména však nosné pilíře se do nosného zdi svazují v každé druhé až třetí vrstvě. Pokud prodlužujeme zeď silnou 45 cm a více, je vhodné vysekat v jeho čele svislou drážku širokou asi půl cihly a hlubokou asi čtvrt cihly, do které nový zeď svážeme. Tato úprava umožní sedání nového zdiva.

Stažení konstrukcí budovy

Ve starších budovách se často objevují svislé nebo šikmé trhliny v jejich horní části, které svědčí o "rozevírání" zdí. Mnohé starší stavby nejsou v současnosti proti těmto pohybům dostatečně zajištěny, protože původní systémy jejich stažení (například táhly ve stropech nebo dřevěnými trámovými aktivátory ve zdech) již nemusí být funkční. Takové objekty třeba dodatečně stáhnout příčnými, resp. podélnými táhly nebo obvodovými aktivátory. Táhlo dnes může být zhotoveno i z ocelového prutu, lana, z uhlíkového kabelu a podobně.

Železobetonovým věncem

Budovu lze stabilizovat i využitím železobetonového obvodového věnce. Ten při menších budovách umísťujeme v úrovni korunní římsy (například pod pozednicí), přičemž nejlepší je, pokud jej zapustíme do zdi. Při takovém uložení, ze zdiva vybereme jeho střed a ponecháme okraje, které zároveň poslouží jako bednění. Při umístění železobetonu třeba také vzít v úvahu, že jeho materiál vytváří tepelné mosty přes konstrukce, i to, že má obvykle jinou tepelnou roztažnost než původní materiál stěny a že je ztužující účinný tehdy, když se dostatečně zatíží - například hmotností krovu.

Oprava spárování

Při opravě malty pohledového (režného, ​​přiznaného) zdiva popraskanou nebo uvolněnou část malty nejprve opatrně odstraníme (například tesařskou skobou nebo kladivem a sekáčem). Po dosažení vrstvy neporušené malty spáry očistíme od prachu (štětcem, kartáčem, případně i vysavačem) a těsně před spárováním jejich přiměřeně navlhčíme vodou. Do připravených spár pak můžeme vtlačit připravenou maltu, kterou je lepší používat v hustší konzistenci (mírně vlhkou). Spáry důkladně vyplníme maltou - natlačíme ji tak, aby mezi maltou a zdivem nezůstaly dutiny, protože do nich později může vniknout voda, která v zimě zamrzne a přispěje k rychlejší degradaci zdi.