Jak je to se změnou energetiky způsobenou pohybovou činností? Část I.
Změny v energetickém výdeji se řídí podle způsobu zatížení. Na začátku během deseti vteřin se spalují zásoby svalového ATP a CP, současně začíná glykolitická fosforylace, která vydává energii v prvních minutách zatížení. Poslední fází je uplatnění oxidativní fosforylace, která může být zdrojem energie při střední zátěži v průběhu rovnovážného stavu organismu, teoreticky až do vyčerpání energetických zásob.
Důležité
Důležitou skutečností je fakt, že všechny změny získané v průběhu adaptace jsou přechodné a v momentě, kdy se přeruší proces podněcování, změny mizí a stav se vrací opět k prvotním hodnotám, což se označuje jako princip reverzibility. Pro osoby s určitým zdravotním postižením (zejména v oblasti srdečně-cévního systému) je podstatné, že adaptační změny probíhají i u nich, i když v poměrně omezeném rozsahu, protože i dráždící impulsy jsou menší. Tato skutečnost je vlastně základem zdravotního efektu cvičení. Působení různých tréninkových metod se vzájemně liší podle způsobu uplatnění. Při tzv. anaerobním tréninku, který je charakteristický opakováním krátkých několika sekundových úseků zatížení, reagují metabolické zdroje jinak než například při dlouhodobém vytrvalostním působení.
Při anaerobním tréninku dochází k těmto změnám:
1. zvyšuje se až dvojnásobně glykolitická enzymatická kapacita bílých svalových vláken, které spalují glukózu.
2. o 50% se zvýší zásoby ATP a CP ve svalu, které se sice rychle vyčerpají, ale během několika málo vteřin zase regenerují a jsou k dispozici pro další kontrakci.
3. v případě, že časové úseky přesahují 10 sekund, zvyšuje se produkce laktátu a tolerance na jeho působení. Podle některých autorů představuje určitý svalový diskomform. Jiní autoři se domnívají, že podobné příznaky jsou spíše vyvolány vyčerpáním energetických zdrojů a ne kumulací laktátu. Hladina laktátu v krvi během intenzivnějšího zatížení může stoupat. Tento jev byl pokládán za příznak přetížení a někteří jedinci se snažili podle hladiny laktátu řídit a regulovat trénink. V současné době se ukazuje, že význam této látky je jiný, než se předpokládalo. Její přechodná kumulace, je způsobena poruchou vylučování a to tak, že při vyšší intenzitě prudce snižuje průtok v oblastí jater a ledvin. Pokud vzniká kumulace laktátu na začátku zátěže, ale nedosahuje maximální hodnoty, není laktát škodlivou látkou. Vyvolává jen únavu a acidózu s následnou hyperventilací. Podle současných názorů jde o látku bohatou na energii, která může být podle potřeby v průběhu zátěže rychle přesunuta na místo, kde je bezprostřední potřeba energie a kde se může laktát spálit. Proto hladina laktátu může v průběhu zatížení klesat, a není tedy správné podle hladiny laktátu po zátěži odhadovat tzv. "anaerobní část výkonu. Proto se také nedá kolísání hladiny laktátu po zatížení použít k určování stavu trénovanosti. K tomu jsou vhodnější jiné metabolické ukazatele.