Zářivka je elektrické světlo fungující na principu výboje v plynu, který vytváří ultrafialové záření, jež je následně přeměněno na viditelné světlo. Tento proces je fascinující tím, že kombinuje složité fyzikální jevy do jednoho elegantního zdroje osvětlení, který je navíc poměrně energeticky úsporný. Během provozu zářivky dochází v trubici naplněné rtuťovými parami k excitaci elektronů, které se díky elektrickému poli pohybují a narážejí do atomů rtuti. Při těchto srážkách se uvolňuje především ultrafialové záření, které není pro lidské oko viditelné, proto potřebujeme ještě přeměnu vnitřním povrchem trubice. Ten je totiž pokryt luminoforem, který ultrafialové záření absorbuje a vyzařuje na frekvencích viditelného světla, což vytváří onen známý chladný bílý či lehce modravý svit. V porovnání s klasickou žárovkou proto zářivky vydávají více světla na watt vložené energie, což vede k úsporám elektrické energie. Často se však můžeme setkat i s názorem, že zářivky vyžadují pomalejší start nebo mohou při zapnutí nepříjemně poblikávat, což je dáno jejich konstrukcí. Přesto se využívají v domácnostech, kancelářích i průmyslu, protože nabízejí vyšší účinnost a relativně dlouhou životnost.
Zaměřme se nyní na samotnou konstrukci zářivky, která sestává z trubice, elektrod a plynové náplně. Vnitřní povrch trubice je pokryt vrstvou luminoforu, jehož úkolem je převádět neviditelné ultrafialové záření na viditelné světlo. Ve chvíli, kdy je zářivka pod napětím, elektrický proud prochází přes elektrody a začíná ionizovat rtuťové páry uvnitř. Právě přítomnost rtuti je klíčová pro generování dostatečného množství ultrafialového záření, které pak luminofor přeměňuje na světlo vhodné pro lidské oči. Některé moderní zářivky bývají navíc obohaceny i o různé směsi plynů či inovované typy luminoforů, aby poskytovaly lepší barevné podání nebo odlišnou teplotu barvy. Je zajímavé, že množství rtuti použité v jedné zářivce je opravdu malé, nicméně i tak je s touto toxickou látkou třeba zacházet velice opatrně. Proto se musí zářivky po dosloužení odevzdávat na sběrná místa, kde se odborně recyklují a zabraňuje se tak úniku rtuti do životního prostředí. Celý tento vnitřní systém je pečlivě uzavřen v trubici, která je hermeticky utěsněna, aby v ní udržela stálé prostředí potřebné pro správné fungování.
Ionizační proces, který se v zářivce odehrává, spočívá v uvolňování elektronů z atomů rtuti vlivem vysokého elektrického pole mezi elektrodami. Jakmile elektrony uniknou z elektronových obalů, začnou se srážet s dalšími atomy, čímž dochází k řetězové reakci vedoucí ke vzniku plazmatu uvnitř trubice. Tím se výrazně zvyšuje vodivost uvnitř zářivky a elektrický proud pak proudí ionizovaným plynem mnohem snadněji. Vzniklé plazma je v tak vysokém energetickém stavu, že generuje ultrafialové záření, které však stále zůstává neviditelné pro lidský zrak. Luminofor, nanesený na vnitřní stěně trubice, pak absorbuje toto záření a na základě fotoluminiscenčního jevu je znovu vyzáří v jiné vlnové délce, tentokrát v oboru viditelného světla. Tímto způsobem se světlo příjemně rozptýlí po celé ploše trubice, což vytváří charakteristické rovnoměrné osvětlení. Bez této chemické a fyzikální přeměny by zářivka nesvítila tak, jak ji známe, a byla by pro praktické využití téměř k ničemu. Je proto důležité, aby luminofor měl co nejoptimálnější složení a vydržel co nejdéle odolávat vlivům vysokého energetického záření.
Tradiční zářivky byly často vybaveny předřadníkem a startérem, které se staraly o správné zapálení elektrického výboje. Předřadník, označovaný někdy jako tlumivka, slouží ke krátkodobému zvýšení napětí a zamezení příliš vysokému proudu, který by mohl poškodit elektrody a celou lampu. Startér, malá trubička obsahující neón nebo argon, v sobě vytváří krátkodobý výboj, který se zahřeje a otevře obvod, čímž vytváří podmínky pro vznik hlavního výboje v zářivce. Tato součástka je příčinou typického bliknutí při zapnutí zářivky, kdy se světlo několikrát problikne, než se usadí. Pro mnoho uživatelů to může být rušivé, ale v praxi to obvykle trvá jen několik sekund a zářivka pak pracuje bez potíží. Moderní elektronické předřadníky však již většinou startér nevyžadují a celý proces zažehnutí je rychlejší a efektivnější. Díky tomu se snižuje i blikání, čímž se zářivky stávají příjemnější pro lidské oko, zvlášť pokud jsou vybaveny kvalitnější regulací a stabilizací svitu. Přestože se starší systémy stále využívají a lze je potkat v mnoha starších osvětlovacích tělesech, moderní technologie zářivek přináší komfortnější uživatelský zážitek i nižší spotřebu elektřiny.
Kromě klasických lineárních trubic se v domácnostech často používají kompaktní zářivky, které jsou známé i pod označením úsporné žárovky. Jejich hlavní výhodou je nižší energetická náročnost a delší životnost, což vede ke snížení provozních nákladů. Navíc produkují méně tepla ve srovnání s běžnými žárovkami, a proto jsou vhodné i pro svítidla, kde by nadměrné teplo mohlo představovat problém. Vyšší energetická účinnost zářivek pramení z faktu, že většina vložené energie se mění na světlo, nikoli na teplo, což je u klasických žárovek výrazně neefektivní. Pro mnohé je ale rozhodující také kvalita světla, tedy barevné podání, které závisí na druhu luminoforu. Moderní zářivky již dokážou nabídnout širokou škálu barevných teplot, od teplé bílé až po denní světlo, díky čemuž si můžeme vybrat takové světlo, které nám nejvíce vyhovuje pro čtení, práci nebo odpočinek. Přestože dříve byly zářivky kritizovány pro poněkud nepřirozené, někdy až nemocniční bílé světlo, současné technologie se v tomto ohledu velmi vylepšily. Výrobci dnes nabízejí zářivky s různými indexy podání barev (CRI), které zaručují věrnější a přirozenější odstíny pozorovaných předmětů.
Vzhledem k tomu, že zářivky obsahují rtuť, je zapotřebí myslet na správné zacházení a recyklaci, abychom se vyhnuli negativním dopadům na životní prostředí. Při rozbití zářivky může rtuť unikat do okolí, což může být potenciálně nebezpečné pro člověka i pro ekosystémy, a proto je vždy dobré dodržovat doporučený postup při čištění a sběru střepů. Také proto jsou sběrné dvory a specializovaná místa vybaveny kontejnery na vyřazené zářivky, kde se profesionálně postaráno o jejich ekologickou likvidaci a recyklaci cenných materiálů. V posledních letech se navíc stále více prosazují LED žárovky, které neobsahují nebezpečné látky, a mohou nabídnout ještě lepší účinnost a delší životnost. Pomalu tak nahrazují nejen klasické žárovky, ale i některé typy zářivek, což je příznivý trend z hlediska ekologie a ekonomiky. I přesto však zářivky stále mají své pevné místo na trhu, a to zejména v aplikacích, kde je potřeba velkého světelného toku nebo specifického rozměru trubice. Některé průmyslové a komerční prostory vyžadují stále lineární zářivky kvůli jejich vyšší svítivosti či nízkým provozním nákladům, a proto se bez nich ještě úplně neobejdeme. Koneckonců, dokud bude poptávka, budou se zářivky vyrábět, a my jen můžeme doufat, že inovátoři nadále zdokonalí jejich technologii, aby byly ještě efektivnější a šetrnější k životnímu prostředí.
Autor: Martina DvořákováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.