Izolace

Střešní fólie
při realizaci střešního pláště (pojistná hydroizolace) by neměla být dlouhodobě vystavena působení přímého slunce, protože se může poškodit a následně ztratit funkční vlastnosti.

Základním parametrem je pevnost v tahu [N/50 mm] a prodloužení při přetržení cca 20%.

Z pohledu propustnosti vodní páry ve střešní konstrukci je to difúzní odpor v [gm-2/den], čím je nižší, tím lepší paropropustnost dosahuje (ve směru z interiéru do exteriéru má klesat).

Dalšími parametry jsou:
- Ekvivalentní difúzní tloušťky sd [m] (čím nižší hodnota, tím lepší paropropustnost) a 
- Faktor difuzního odporu m (čím vyšší hodnota, tím menší paropropustnost).
Tepelná izolace
Na trhu jsou různé druhy izolačních materiálů - minerální vlny (kamenná, skleněná), polystyren (expandovaný, extrudovaný), dřevovláknité, pěnové sklo, pěnový tvrzený polyuretan, ovčí vlna.

Parametry výběru izolačního materiálu:
- Nízká tepelná vodivost?,
- Velký tepelný odpor R,
- Nízká objemová hmotnost,
- Nízká hořlavost a nasákavost

Souvislá izolace v krokvích se ukládá v souvislých plochách až po hřeben střechy, resp. výklenek. Prostor na ukládání izolace je vymezen příčným laťováním a laťováním krytiny.

Izolace mezi krokvemi s odvětráním, když se na hrubé bednění uloží parozábrana (např. živičné lepenka), je nutné vytvořit odvětrávací spáru (min. 4 cm), aby se prostřednictvím proudícího vzduchu umožnil odvod vlhkosti z izolace.
Při této variantě však nelze využít celkovou tloušťku krokví na ukládání tepelné izolace. Na dosažení dostatečných izolačních hodnot je nutná minimálně 24 cm tloušťka krokve. Proto třeba krokev zdvojnásobit příčným laťováním.

Jako izolační materiál se často používají výrobky z minerální vlny. Jako materiál pro dodatečnou izolaci poslouží celulóza nebo perlit. Při tvarově stálých deskách a jim podobných tvrdých materiálech třeba dbát na to, aby se pružností krovu (působením větru, váhy sněhu, vlastní váhy nebo teplotních a vlhkostních výkyvů) nezpůsobily nežádoucí mezery.

Tepelná izolace na celou tloušťku krokve - na to, aby se dala využít celá tloušťka krokve a aby se zabránilo odvětrání, ukládá se na druhé hrubé bednění difúzní fólie.

Příčná tepelná izolace na vnitřní straně krokví - namísto zdvojení krokví lze uložit pod krokve příčnou izolaci. Přesné provedení závisí na konkrétním izolačním materiálu, nedoporučuje se však izolační tloušťka pod 24 cm.

Dbejte na protipožární opatření v interiéru.

 

Parozábraní fólie
plní funkci zachycování vlhkosti, mají slabé paropropustné vlastnosti nebo mají vložku z hliníkové fólie a jejich schopností jsou rozháněny tepelné vlny.

Použitím vhodné střešní fólie se prodlužuje životnost střechy. Také můžeme dosáhnout dobrou funkci tepelné izolace a tím větší úspory energie.

 Izolace obytného podkroví
U obytného podkroví je nutné izolovat všechny šikmé plochy střechy a stav. konstrukce. Celková tloušťka izolace by měla být 20-30 cm. Rovněž je třeba izolovat podkroví od okolních nevytápěných prostorů.

Složení zateplené odvětrané střešní konstrukce (pro obytné podkroví apod.):
- Krytina,
- Odvětraná mezera,
- Pojistná hydroizolační fólie,
- Odvětraná vzduchová mezera,
- Tepelná izolace,
- Parotěsná zábrana,
- Konstrukce podhledu.

Izolace mezi krokvemi s odvětráním - jde o nejběžnější způsob izolace. Mezi izolací a střešním pláštěm je přibližně 4 cm volný prostor pro odvětrání. Ten zaručuje přenos vlhkosti z izolačního materiálu směrem ven. Na hřebenu střechy je třeba zajistit výstup vzduchu.
Třeba přitom dávat pozor na to, aby izolační materiál neprovlhnul deštěm nebo sněhem. Vlhký izolační materiál totiž ztrácí velkou část své izolační hodnoty. Kdy v odvětrávací mezeře není k dispozici celá tloušťka krokví, doporučuje se na vnitřní straně položit příčně další vrstvu tepelné izolace. Na té straně, kterou je izolace obrácená k místnostem, třeba dát parozábranu.

Izolace bez odvětrávací mezery - izolace se ukládá rovněž mezi střešní krovy, přičemž na vnější straně se položí difúzní fólie. Tato má úkol ochrany střechy před vlhkostí pronikající z interiéru. Zvláště důležitá je přitom neprůvzdušnost na vnitřní straně izolace, aby do konstrukce nepronikl vlhký vzduch (nutná je parozábrana).

Neprůvzdušnost
Styk střechy a obvodového zdi je kritickou zónou. Tvrzení, že pro vnitřní prostředí prostoru je dobré, když stěny dýchají je mylné. Průvzdušnost má ve skutečnosti negativní dopad, protože nepříjemně "tahá" a tepelná ochrana snižuje svoji účinnost, neboť teplo tzv. obchází izolaci.
Nebezpečný je fakt, že takto vlhkost vzduchu proniká studenými místy konstrukce a začíná kondenzovat. Tepelná izolace a celé podkroví zvlhnou, což má za následek poškození stavby.

Na zabránění průniku vlhkého vzduchu do konstrukce pečlivě uložte na vnitřní část vrstvu chránící před difúzí páry. Překryjte a slepte styky fólie s parozábranou a dbejte na důkladné provedení styků s nosnou konstrukcí.

Jen správně řízeným větráním se zbavíte nadbytečné vlhkosti - zapomeňte na "dýchající stěny".

Pokud se chcete vyhnout vysokým teplotám v létě, dbejte na dostatečnou akumulační masu v podobě masivních příček, keramických podlah ap. Sledujte i správně osazování střešních oken, protože vysoké teploty při nesprávné montáži způsobují zejména u jižních střešních oken deformace, které se následně projeví v netěsnosti střechy.

 Kvalitní provedení izolace
Velmi důležitá je ochrana před větrem. Okraje hydroizolačního pásu nebo fólie třeba zalepit. Obyčejné překrývání nestačí. Všechny průniky na střeše a na stěnách třeba pečlivě přelepit lepicí páskou nebo je zatěsnit izolační hmotou.

Požární ochrana
Střešní konstrukce na rodinných domech musí mít požadovanou protipožární odolnost. Požární odolnost 30 min. se dosahuje například minimálně 4 cm dřevěným bedněním s perodrážkou, sádrokartonovými protipožárními deskami, 1,5 cm vláknitými sádrovými deskami nebo lehkými stavebními deskami z dřevité vlny (2,5 cm) s dvouvrstvou omítkou (alespoň 1,5 cm).