Společný účet manželů má své výhody, ale i svá rizika

Peníze jsou, byly a bohužel také budou, stále velmi důležité. Důležité pro veškeré fungování.  A to si je potřeba ujasnit i pro správné fungování rodiny. Ten, kdo tvrdí, že to není pravda, ten se mýlí. Láska je to, co život dělá krásnějším, ale bez peněz se neobejdou ani ti nejvíce zamilovaní. A jak řešit finanční otázky v rodině? Měli by partneři společně hospodařit a vědět o všech transakcích? A jak to je s účty v bankách? Měl by být jeden? Nebo je lepší, když má každý z manželů svůj, přestože výdaje platí společně?

Společný účet

V některých rodinách mají nastavenou strategii hospodaření s penězi tak, že je "přerozděluje" ten z partnerů, který vydělá víc, jinde je zase rozpočet výlučně v rukou ženy. Nejlepší řešení se však hledá těžko, neboť se jedná o individuální rozhodnutí. Společný i samostatné účty však mají své výhody i nevýhody, např. společný účet může být projevem vzájemné důvěry partnerů, ale i kamenem úrazu a příčinou manželských sporů, když vzájemná dohoda selže.

Komunikace o výdajích

Základem společné domácnosti je především komunikace mezi partnery, která nesmí chybět pokud jde o peníze. Partneři by měli být "v obraze", což se dá zajistit jen otevřenými rozhovory o všech výdajích, které v domácnosti existují. Kvůli lepšímu přehledu lze hovořit o plánovaných (pravidelné účty, splátky, spoření, pojistky, platby za plyn, elektřinu, vodu), resp. neplánovaných výdajích. V podstatě jde o zavedení tzv. domácího účetnictví, přičemž by měli mít partneři přehled o příjmu toho druhého a výdaje by měly být přímo úměrné k příjmu každého z partnerů. Ideální řešení stejného podílu na výdajích v domácnosti řeší relativně přímo úměrný příjem obou. Takový ideál se v však v průměrné české rodině nevidí často, protože jeden z příjem může být buď nižší nebo žádný, což vzhledem k rostoucí nezaměstnanost není nic neobvyklého. Pokud mají partneři pravidelný příjem, na výdajích v domácnosti by se měli podílet buď stejnou nebo přiměřenou částkou podle výše platu, která určuje i možnost, že jeden z partnerů může platit účty a bydlení a druhý nákupy (strava, ošacení, prostředky na chod domácnost)i. Také by se měli dohodnout na částce do železné rezervy, která by byla rodině k dispozici při nepředvídaných výdajích, nebo v době nouze. Podle odborníků je nejpreferovanějším a nejpraktičtějším systémem ten, který nabízí existenci společné kasy, ze které se hradí společné rodinné výdaje, přičemž je určeno, kdo za který "úsek" domácnosti odpovídá a kolik má na to k dispozici finančních prostředků. V pořádku je také osobní kapesné, se kterým každý hospodaří podle vlastního uvážení, přičemž se jeho výše určí po vzájemné dohodě tak, aby neohrozila chod domácnosti. V rámci společné komunikace je tedy při řešení finančního řízení v domácnosti jednoznačně důležitá dohoda o tom, zda budou partneři využívat společný, nebo dva samostatné účty.

Dvě varianty

Při rozhodování o rodinných financích se tedy partneři neobejdou bez vzájemné dohody, která se týká platebního řešení pravidelných výdajů domácnosti. Buď se na ně budou skládat, nebo si povinné platby spravedlivě rozdělí, s ostatními penězi si pak může disponovat každý sám. Domácnosti většinou fungují na principu společného účtu, se kterým disponují zpravidla oba partneři. Kromě toho, že se sníží náklady na poplatky bance, mají vedle společném rozhodování i lepší přehled o domácím hospodaření a větší šanci i něco ušetřit. Společné finance však znamenají, že každý z partnerů bude mít přehled o pohybu na účtu. Pokud si však partneři bezvýhradně důvěřují je společný rodinný účet výborný varianta pro lepší nakládání se společnými penězi. Protipólem jsou samostatné účty, prezentující demokratický způsob řízení financí, pokud se partneři dohodnou, že budou do společné kasy přispívat stejnou částkou, přičemž budou mít oba pocit spravedlnosti. K výhodám tohoto systému patří i to, že partneři mají prostřednictvím svých vlastních účtů finance s nimiž nakládají a samostatně o nich rozhodují. Nevýhodou jsou snad zvýšené náklady za vedení účtů v bance. Ačkoli, při společném účtu jsou náklady nižší, ne však poloviční, jak by se dalo předpokládat.

Pozor na háček

Založení společného rodinného účtu v bance však má háček, protože vlastníkem účtu je vždy jeden z manželů a druhý může figurovat jako spoludisponent. Disponentovi ale nepřísluší právo zrušit účet, to má jen jeho majitel, který může udělit dispoziční právo ke svému účtu a je na něm, do jaké míry umožní disponentovi nakládat s účtem. Ale pozor, právo disponovat s účtem zaniká smrtí majitele účtu. Může se totiž stát, že se dožádáním soudu nebo notáře za účelem dědického řízení, banka dozví o úmrtí majitele účtu a hned ho zablokuje až do ukončení dědického řízení a předložení pravomocného rozhodnutí. A v takovém případě věru nikoho nebude zajímat, že rodina zůstala bez prostředků ...