díky čemuž poskytují vysoký uživatelský komfort. Není třeba se obávat náhlé změny teploty ani při odběru vody na více místech současně. Zřejmě i z toho důvodu patří k nejčastějším zdrojům teplé vody v rodinných domech, bytových domech i v různých druzích hospodářských budov.
Příprava teplé vody v zásobníku se ve většině případů řeší jako součást centrálního topného systému. Samotným zdrojem tepla je tedy kotel, přičemž voda v zásobníku se ohřívá prostřednictvím výměníku. V takovém případě mluvíme o nepřímo výhřevných zásobnících teplé vody.
Na ohřev vody, který je nezávislý na topného systému, slouží přímo topné zásobníkové ohřívače.Topné těleso - ať už plynové, nebo elektrické - je tehdy přímou součástí zásobníku. Využívání levného nočního proudu umožňují akumulační elektrické zásobníky.
V současnosti se asi nejvíce používají bivalentní zásobníkové ohřívače. Ty umožňují využívání topného média na ohřev vody během topné sezóny, kdy je tato možnost smysluplná a úsporná, v létě zase využívají na ohřev vody elektřinu, protože kotel je zatím odstaven. Používat kotel v létě jen na přípravu ohřáté vody je neefektivní, protože se často zapíná a vypíná, což způsobuje jeho rychlejší opotřebení. Bivalentní zásobník ohřáté vody lze využívat i v bytech napojených na centrální vytápění. Umožňují to tzv.. bytové centrály, které jsou schopny připojením na rozvod média z centrální soustavy zajistit vytápění a přípravu ohřáté vody pro samostatný byt. Kromě toho měří spotřebu a jsou programovatelné podle individuálních potřeb uživatelů.
na rozvod ústředního topení. K ohřevu vody dochází v zásobníkovém výměníku tepla. Mimo topnou sezónu se voda ohřívá elektřinou. Bivalentní, či dokonce trivalentní zásobníkové ohřívače mají své nenahraditelné místo i při využívání alternativních zdrojů energie - buď pomocí solárních systémů, nebo tepelného čerpadla. Jeden zásobník, který již sám o sobě umožňuje ohřev vody elektřinou, lze pak napojit i na kotel a například i na solární panely.
Podle způsobu ukládání teplé vody rozdělujeme zásobníkové ohřívače na směšovací a vrstvené.V praxi se dosud nejvíce instalují směšovací zásobníky s nepřímým ohřevem teplé vody ve spojení s plynovým kotlem. Tyto zásobníky fungují tak, že výměník ve tvaru spirály je umístěn v dolní části zásobníku, kudy se zároveň přivádí studená voda. Ohřátá voda stoupá vzhůru, přičemž se směšuje s ostatní vodou v zásobníku. Díky tomu je voda v celém objemu zásobníku ohřátá na stejnou teplotní úroveň. Nevýhodou směšovacích zásobníků je, že po zapnutí ohřevu je třeba poměrně dlouho čekat, dokud se voda ohřeje na požadovanou teplotu. Dodatečný ohřev vody při částečném vypuštění ohřáté vody se však dá zajistit s minimálními náklady.
Okamžitou dostupnost teplé vody a zároveň záruku stabilní teploty i při větším odběru vody zajišťuje vrstvený zásobník.Ohřev vody v tomto případě funguje na principu průtokového ohřevu, přičemž teplá voda se za pomoci čerpadla akumuluje v horní části zásobníku bez promísení s nižšími, chladnějšími vrstvami. Díky tomu je určité množství ohřáté vody k dispozici již krátce po zapnutí ohřevu a na ohřáté vody na požadovanou teplotu postačuje i nižší teplota. Dobíjení zásobníku a odběr ohřáté vody připravené průtokovým ohřevem může probíhat i současně. Tedy v době, když právě není naběhlý dostatek ohřáté vody. Tehdy je však k dosažení požadované teploty nutné nepřekročit povolený průtok vody. Vrstvený zásobník je ideální pro použití v kombinaci s kondenzačním kotlem, protože umožňuje ohřev vody na požadovanou teplotu 55 až 60 ° C i v kondenzačním režimu. Teplota vody do 60 ° C se doporučuje i ke snížení tvorby vodního kamene, který se ukládá uvnitř zásobníku a snižuje jeho životnost. Při klasickém výměníku musí topná voda dosahovat teploty až 80 ° C, což znamená, že během přípravy ohřáté vody v klasickém zásobníku nemůže kotel fungovat v úsporném kondenzačním režimu. Vrstvené ukládání teplé vody v zásobníku se jeví jako nejlepší a nejefektivnější řešení i při ohřevu vody solárními panely nebo tepelným čerpadlem.
Na efektivní využívání zásobníkového ohřívače je velmi důležité jeho správné dimenzování. Potřebná velikost zásobníku závisí na reálné spotřeby vody v domácnosti. Pokud je zásobník příliš velký, zbytečně se zahřívá příliš vody, pokud je malý, je zase teplé vody nedostatek. Obecně se za běžnou průměrnou denní spotřebu teplé vody v domácnosti počítá s 50 l na osobu. Pokud se v létě voda ohřívá solárními kolektory, je třeba počítat s objemem zásobníku přibližně 100 l na osobu. Efektivnost zásobníků ohřáté vody závisí přímo na kvalitě jejich izolace, protože na ní závisí rychlost, jakou voda chladne. Koeficient měrných tepelných ztrát je u moderních zařízeních pod 8 Wh na litr za 24 hodin, přičemž čím je hodnota nižší, tím je ohřívač kvalitnější.
Zásobníkové ohřívače slouží k centrálnímu zásobování teplou vodou, díky čemuž mohou být vzdálenosti mezi samotným zásobníkem a odběrnými místy poměrně velké. Pokud jsou vzdálenosti mezi zásobníkem a odběrnými místy více než 5 m, je vhodné zajistit cirkulaci teplé vody, aby měla voda v potrubí vždy požadovanou teplotu. Cirkulační čerpadlo patří mezi elektrospotřebiče s poměrně malou spotřebou, v současnosti existují čerpadla s integrovaným časově programovatelným modulem, který umožňuje programovat zapínání a vypínání čerpadla dle zvyklostí domácnosti.
doporučuje se zvážit instalaci malých místních zásobníkových tlakových ohřívačů o objemu 5 až 15 l, které dokáží pokrýt denní potřebu vody u kuchyňské lince nebo zahradním umyvadle. Jde o samostatné malé elektrické nebo plynové ohřívače, které se obvykle umísťují přímo u místě spotřeby, díky čemuž se minimalizují tepelné ztráty energie v rozvodech. Tyto ohřívače lze umístit pod předmětem zařízení, takže nepůsobí rušivě.
Autor: Martina DvořákováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.