Materiály budoucnosti na terasy
Přemýšlíte nad tím, z čeho si postavit terasu, zahradní schody, chodníček nebo čím obložit okolí bazénu? Vhodný materiál by měl být nejen pevný, ale i příjemný - takový, na kterém byste mohli odpočívat na ručníku nebo lehátku, chodit po něm naboso, stolovat či dokonce grilovat. Přitom by měl i dobře vypadat a zapadat do klidného přírodního rámce vaší zahrady.Určitě jste uvažovali nad dřevem, možná dlažbou.
Přemýšleli jste už ale o kompozitních materiálech,
které spojují přednosti obou - dřeva a plastu? Vyrábějí se z dřevěné moučky, drcených pilin či celulózové kaše (tu lze získat z rýžových nebo jiných slupek), které se smíchají s polymerizujícím plastem - polyethylenem, polypropylenem či PVC (polyvinylchlorid) - a vylisují se. Výsledek je příjemný na pohled, teplý na dotek a zejména odolný proti rozmarům počasí.
Materiály budoucnosti?
Hmoty, které jsme právě popsali, nesou mezinárodní označení WPC - Wood Polymer Composites. Jde o vynález, který má necelých 20 let. Říká se o něm, že by v budoucnu mohl nahradit dřevo jako stavební materiál. Kromě povrchů teras a venkovních obkladů budov z kompozitních materiálů mohou vyrábět i ploty, pergoly, květináče či zahradní nábytek. Na trhu se stavebninami můžete najít několik výrobců, kteří nabízejí WPC. Výrobky však nemusí být stejné. Hlavním rozdílem, který jednotlivé materiály odlišuje, je jejich složení - o vlastnostech kompozitních materiálů rozhoduje jednak druh použitého plastu (polyetylén, polypropylen, polyvinylchlorid) a jednak podíl dřevěné složky. Samozřejmě, záleží na způsobu použití těchto materiálů, ale zkušenosti z praxe potvrzují lepší vlastnosti WPC vyrobených z PVC. Oproti polyethylenu a polypropylenu má PVC lepší termodynamické vlastnosti (uvedené polymery jsou měkčí, čili materiál se může drolit, což má vliv i na jeho pevnost a odolnost proti poškrábání nebo nárazu). Významnou roli v kompozitním materiálu hraje i podíl druhé složky. Nemusí vždy jít jen o dřevěné piliny či drť, v některých případech se při výrobě používají i rýžové slupky či celulózová kaše. Jako vhodný se jeví poměr přibližně 50% PVC a 50% dřevěných pilin, což zaručí dostatečnou pevnost materiálu i vzhled podobný dřevu. Vzhled je jedna z klíčových vlastností kompozitních materiálů.Výrobci nabízejí několik barev povrchové úpravy (při materiálech vyrobených z PVC je to až osm barevných odstínů, které jsou blízké exotickým dřevům, jako například masaranduba či bangkirai).
Čím je WPC výjimečné
Podle dosavadních zkušeností převažují nad nevýhodami kompozitních materiálů jejich výhody - nabízejí úhledný, rovný povrch, který nestudí ani se příliš nerozpálí na slunci. WPC má navíc protiskluzovou úpravu, takže je vhodný do okolí bazénů, kde nejčastěji hrozí nebezpečí úrazu uklouznutí. Ve srovnání se dřevem je tento materiál nehořlavý a určitě v něm nenajdete třísku. Péče o ně je nenáročná - nevyžaduje si impregnaci, penetrační nátěry, olejování či další údržbu. Vnější plochy z WPC stačí občas umýt vysokotlakým čističem.Případné skvrny lze odstranit speciálním čisticím prostředkem, který by měl být součástí prodejního balíčku. Výhodou je i minimální tepelná roztažnost, takže nepatrné spáry mezi deskami zůstávají po celý rok stejné. Povrch kompozitních materiálů nenarušuje sůl, chlor z bazénu ani ptačí trus. Výrobci uvádějí záruční lhůtu až 25 let.Terasy z WPC můžete vybudovat jako součást domů, můžete je také instalovat jako samostatně stojící v prostoru zahrady.
Jednoduchou montáž zvládne každý zručný kutil
Desky lze skládat do různých geometrických tvarů. A pokud se některá část přece jen poškodí, lze ji jednoduše a rychle vyměnit. Pokud se podíváme na WPC z pohledu ekologa, potěší nás fakt, že tyto materiály jsou šetrné k životnímu prostředí - na jejich výrobu se totiž používá dřevěný odpad (piliny) nebo borovicové dřevo, které pochází z trvale obnovovaných lesů. Jde o materiály, které jsou recyklovatelné a jsou tak vhodnou alternativou tvrdších dřev (například teak), které se používají na terasy, ale bohužel těží se v ohrožených deštných pralesech. Jednou z mála nevýhod tohoto materiálu je, že i když vzhledově připomíná dřevo, přece jen jde o jeho imitaci. Protiskluzová úprava povrchu je důležitá zejména v okolí bazénu.
Jiné možnosti
První a nejběžnější volbou při přemýšlení, čím zakrýt povrch terasy, je dřevo. Přírodní materiál je přírodní materiál, má však i své rozmary - může "pracovat", kroutit se, nasáknout vodou. Existuje množství druhů dřeva, které se liší cenami, mechanickými vlastnostmi, jakož i výdrží. V zásadě je však třeba dodržet základní pravidlo: dřevo třeba odborně konzervovat, zajistit jeho odvodnění a pravidelně sledovat jeho stav. Časem se z něj totiž ztrácí impregnace a dřevo může šedivět nebo rovnou podlehnout zkáze.
U keramické dlažby si nejprve ověřte,
zda se hodí do exteriéru. Záleží na její nasákavosti a mrazuodolností (tyto dvě vlastnosti spolu souvisí, protože pokud dlažba snadno nasákne vodou, mráz způsobí její popraskání). Stejně důležité jsou i odolnost proti opotřebení a protiskluzová úprava.
Betonová dlažba je vcelku levná
a můžete si vybrat ze široké barevné škály. Beton dnes dokáže úspěšně imitovat dřevo, cihly i keramiku. Dlažba se vyrábí impregnovaná, což ji chrání před znečištěním.
Dlažba z pálených cihel působí na pohled teplým,
útulným, téměř středomořským dojmem. Je dost odolná. Nevýhodou je, že se na ní mohou objevovat takzvané výkvěty (vykrystalizované soli).
A nakonec dlažba z přírodního kamene
Je ze všech možností nejdražší, nejelegantnější a "nejvznešenější". Je však třeba počítat s náročnějším kladením.