Dřevěné stropy - klasické a současné

Základním úkolem stropu je rozdělit budovu na výšku a přenášet hlavně svislé zatížení jako vlastní váhu, zatížení od nenosných příček, užitková zatížení (osoby a zařízení) a jiné mimořádné zatížení.

Základní požadavky na stropní konstrukce v závislosti na oblasti použití jsou

• statická únosnost
• tepelně izolační požadavky
• akumulační požadavky
• ochrana proti vlhkosti
• ochrana proti hluku
• požární ochrana

Pro návrh stropu je zapotřebí zohlednit i to,

jaká v něm budou zabudována technická zařízení (vodovodní, vytápěcí, větrací rozvody atd..). Nosnou konstrukci stropu navrhujeme tak, aby vzdálenost mezi podporami (obvodové a nosné stěny, průvlaky a jiné) byla co nejmenší. Dřevěné stropy jsou, pro malé zatížení od vlastní tíhy, ve srovnání s masivními stropy (železobetonové monolitické, montované a polomontované na bázi cihly nebo pórobetonu), označované jako lehké konstrukce. Podle typu konstrukce je dělíme na:

Klasické stropy

• půdní
• trámové
• kazetové
• fošnové

Současné stropy

• fošnové
• z nosníků složeného průřezu
• krabicové
• z masivního dřeva
• dřevobetonové

Půdní stropy

Nosnou funkci půdních stropů plní trámy kladené vedle sebe. Trámy jsou spojeny skobami nebo šikmo zaraženými dřevěnými klíny. Takto spojené trámy fungují jako souvislá deska. Další možnost spřažení trámů je pomocí vloženého pera nebo pomocí klínů. Trámy jsou uloženy buď v drážce, nebo na římse v nosné stěně. Minimální šířka uložení je 80 mm. V místě komínového otvoru je nutné provést výměnu, která se povalovými trámy váže pomocí šikmých plátových spojů. Tento typ konstrukce můžeme najít zejména v historických budovách. V současnosti se od tohoto typu stropu upouští především pro vysokou spotřebu materiálu.

Trámové stropy

Hlavními nosnými prvky jsou stropní trámy (stropnice) osově vzdálené 900 až 1 200 mm. Délka uložení na obvodovou nebo nosnou stěnu je 150 až 200 mm. Čela trámů je třeba ošetřit, aby nepodléhala degradaci biologických činitelů. Mezi čelem trámu a stěnou ze silikátu je třeba nechat mezeru minimálně 50 mm pro odvětrání a ložnou plochu odizolovat proti vlhkosti.Jelikož jde o prvky velkých průřezů (šířka 80 až 200 mm; výška 120 až 300 mm, v závislosti na zatížení a rozpětí), nevyhneme se praskání trámů, pokud nebudou z lepeného dřeva. Třeba to vzít v úvahu hlavně u stropu s přiznanými trámy. Zde se samozřejmě kladou i vyšší požadavky na povrchové opracování (minimálně hoblováním). Na přiznané trámy se svrchu přibíjejí podlahové desky o tloušťce 30 až 45 mm nebo záklop o tloušťce 25 mm. Nejtypičtější konstrukcí jednopodlažních selských obytných domů je trámový strop s přiznanými stropnicemi se záklopem z překládaných desek o tloušťce 25 mm a hliněnou mazaninou. Hliněnou mazaninu můžeme nahradit například škvárovým násypem, ve kterém jsou trámky na přibití podlahy. Násyp zvyšuje požární odolnost. Záklop může být i částečně zapuštěný. Tímto způsobem dokážeme zmenšit tloušťku stropu s tím, že trámy jsou částečně přiznané. Násyp je vložen mezi zapuštěný podhled a podlahu.

Klasické trámové stropy s rovným podhledem

mají na spodní straně obklad z prken a omítku na rákosovém pletivu nebo dřevěný podhled. Požární bezpečnost můžeme zvýšit tak, že podhled přichytíme na trámce, které přenášejí jen zatížení od vlastní tíhy podhledu. Případné průhyby stropnic se nepřenášejí přímo do podhledu. Rovněž se zvýší neprůzvučnost konstrukce. Trámy můžeme vložit i do ocelových profilů ve tvaru I a U. V takovém případě jsou profily od sebe osově vzdálené 3 až 4 metry. Stropnice se osazují do spodní příruby profilů. Navrch se opět klade záklop, násyp a podlaha. Odspodu se přibíjejí desky a na ně se dává omítka na rákosovém pletivu. Délka uložení ocelových nosníků je 250 mm, přičemž na rozdíl od dřevěných stropnic se jejich záhlaví mohou bez obav zazdít. Uvedené stropy se vyznačují vysokou nosností. Pro stopy s velkým rozpětím (6 až 10 m) je vhodný trámový strop s křížovými vzpěrami. Jeho základním nosným prvkem jsou stropnice s dimenzí 100 až 180 × 240 až 420 mm, kladené v osové vzdálenosti 600 až 800 mm. Stropnice jsou navzájem rozepřeny křížovými ztužidly s profilem 40 × 80 mm, umístěnými ve vzdálenosti 1 až 1,5 m. Pevné rozepření zajišťuje ocelové táhlo s rektifikačním článkem. Vzniká tak prostorová soustava, která umožňuje rovnoměrné rozložení zatížení do jednotlivých nosníků.

Stropní trámy se nejčastěji vyrábějí

ze smrkového, jedlového a modřínového dřeva. Ve starších budovách se, pokud šlo o malé rozpětí a velké zatížení stropu, používaly i dubové trámy.

Kazetový strop

Kazetový strop vzniká vložením příčných trámů (výměn) mezi stropní trámy (stropnice). Výměny mají obvykle poloviční výšku stropnic, do nichž jsou začepovány. Stropnice a výměny se zpravidla přiznávají, někdy se obloží dřevěným obkladem, případně třtinovým pletivem se štukovou omítkou. U obkládaných stropech jsou výměny falešné, sbíjené z desek. Kazetová struktura stropu se používala při náročnějších estetických požadavcích, s využitím obkladů ze vzácných dřevin nebo s polychromovanou strukturou. Známé jsou kazetové stropy s portréty a vyobrazeními erbů, případně s ornamentálními malbami. U některých stropů i samotné kazety vytvářely zajímavé vzory.

Fošnové stropy

Fošnové stropy jsou poměrně moderní konstrukce, které byly vynuceny úsporou řeziva. Při americkém typu fošnového stropu přebírají nosnou funkci fošny o dimenzi přibližně 60 × 240 mm, kladené v osové vzdálenosti 600 mm a zabezpečené proti klopení křížovými vzpěrami vzdálenými od sebe 1,5 m.Fošny jsou obvykle svrchu a zespodu obité deskami o tloušťce 24 mm. V konstrukci nazývané parsimon plní nosnou funkci stropnice ze sbíjených fošen. Průřez stropnice tvoří střední profil 26 × 120 až 240 mm, oboustranně obitými fošnami 30 až 50 × 120 až 240 mm. Střední profil je vysunut tak, aby tvořil vymezovací nos na uložení cihel. Osová vzdálenost stropnic je 330 mm a je určena rozměrem plné nebo duté cihly, která tvoří podklad pod podlahu. Hloubka uložení je 80 až 120 mm. Proti klopení jsou stropnice rozepřeny přesně seřezanými vložkami z desek ve vzdálenosti 1 až 1,5 m. Každá třetí až čtvrtá stropnice je ukotvena do nosné stěny trámovými kleštěmi. Cihlové vložky jsou izolovány od nosníků pásy lepenky nebo asfaltovým nátěrem a po položení se zalijí řídkou maltou. Podlaha se klade do násypu nebo přímo na nosníky s korkovými vložkami. V současnosti, při rozpětích do 6 m, se ve fošnových a trámových stropech využívají nosné prvky z lepeného lamelového dřeva. Takové prvky mají větší únosnost, a tedy klesá tloušťka stropní konstrukce. Také nevznikají trhliny, což může z estetického hlediska narušovat vzhled interiéru.

Krabicové stropy

Pomocí moderních technologií dokážeme vyrobit duté dřevěné tvarovky. Jde o prefabrikované prvky, které mají velmi dobré mechanické vlastnosti. Jednotlivé dílce se navzájem spojují pomocí pera a drážky, čímž vznikne tuhá deska. Strop má velmi dobré zvukově izolační vlastnosti, které lze zlepšit tím, že otvory v dílcích vyplníme zvukovou izolací. Další možností, jak zvýšit neprůzvučnost, je přidání zavěšeného podhledu nebo přidání vrstvy s velkou plošnou hustotou. Dutinami a otvory ve stěnách dílců můžeme vést instalační rozvody.

Stropy s nosníky ze složeného průřezu

Masivní stropnice se v poslední době nahrazují prvky složeného průřezu. Nejčastěji jde o I-profily, ale používají se i příhradové nosníky s úhlopříčkami z prolisovaného plechu. Pásnice I-profilů jsou z masivního dřeva, stěny nejčastěji z OSB desek nebo z vlnitého plechu. Výhodou nosníků je vysoká únosnost (je možné realizovat větší rozpony), která se v místech, kde působí malé posuvné síly, může oslabit otvory ve stěně nosníku pro instalační rozvody. Mezi nevýhody patří zejména malá stabilita proti klopení nosníků a menší požární odolnost.

Stropy z masivního lepeného dřeva

Jde o obdobu půdního stropu. U půdních stropů se používá nejčastěji masivní dřevo třístranně opracované. Při tomto typu však používáme plnostěnné lepené profily, které do sebe zapadají na pero a drážku. Podobně jako u povalového stropu je nevýhodou opět velká spotřeba materiálu.

Dřevobetonové stropy

Dřevěné stropy trpí dvěma hlavními nedostatky - nízkou vzduchovou neprůzvučností a nízkou tepelně-akumulační schopností (což je problém zejména při navrhování nízkoenergetických a pasivních budov). Ve snaze vyřešit tyto nedostatky vznikl spřažený dřevobetonový strop. Jde o spojení trámového, krabicového nebo masivního stropu s vrstvou betonu pomocí klínů, desek s prolisovanými hroty a podobně. Dalšími přednostmi této konstrukce jsou lepší mechanické vlastnosti (betonová část je namáhaná na tlak, dřevěná na tah) a zvýšení požární bezpečnosti.Nevýhodou je, že jde o mokrý proces (k zabránění průniku vody do konstrukce použitím hydroizolace, složitější detaily) a narůstá vlastní tíha konstrukce.