Dlažba a obklady v moderním interiéru - podklad, izolace a spárování

Jak postupovat při kladení obkladů a dlažeb v interiéru? Jaké materiály použít, aby obkladačky nebo dlaždice po čase nezačaly odpadávat? Jak zjistit, zda dlaždič není břídil a rozumí své práci? Jediná možnost je být informován. Je to nezbytné, pokud se chcete do obkládání pustit sami, ale znalosti se vám sejdou i tehdy, když chcete zkontrolovat práci jiných - díky jednoduché otázce lze vyměníte nekvalifikované "mistry", ještě dříve než s prací začnou. Řemeslník diletant totiž dokáže nadělat více škody než užitku

Všechno se vším souvisí

Základní podmínkou je, že stavba musí vytvořit jeden celek a všechny použité materiály musí být navzájem sladěny. Podle toho, z jakého materiálu jsou a jaké fyzikální vlastnosti mají stěny, podlahy, dlaždice a obkladačky, je třeba zvolit stavební hmotu (nebo hmoty), pomocí nichž se navzájem spojí. Prvním krokem je tedy zvážení vstupních podmínek.

Podklad

Podklad pod obklad a dlažbu by měl být zbaven prachu a mastnoty, rovný, soudržný a nenasákavý. Ve většině případů mu k těmto vlastnostem je třeba mírně dopomoci - přinejmenším ho očistit, mechanicky odstranit vystouplé nerovnosti povrchu a prohlubně opravit vyrovnávací maltou. Zděné cihlové stěny je třeba vyrovnat omítkou - nejlepší vápenocementovou nebo cementovou.Omítka by měla mít soudržnost s podkladem minimálně 1,5 MPa. Proto pod obkladačkami nesmí být vápenná omítka nebo stěrky, které slabě přilnou k podkladu, a mohly by se od něj oddělit i s obkladem a lepicí maltou. Případné nerovnosti omítky se začistí vyrovnávací maltou, která se může nanášet v tloušťce 0 až 20 mm, takže prohlubně se dají vyrovnat do ztracena. Zdivo z přesných pórobetonových tvárnic je (nebo by alespoň mělo být) rovné a netřeba ho tedy vyrovnávat omítkou. Třeba ho však ošetřit penetračním nátěrem (hloubkovým základem), který sníží jeho nasákavost. Penetrovat třeba i ostatní nasákavé materiály, jako jsou sádrokarton nebo sádrové omítky (na sádrokartonové konstrukce a sádrové podklady se nanáší tzv.. sádrový základ). Nasákavý materiál by totiž rychle vstřebal veškerou vlhkost z lepicí malty, takže by nestihl proběhnout lepicí proces (malta by tzv.. shořela). Betonové stěny a podlahy musí být dostatečně vyzrálé. Beton musí být nejméně tři měsíce starý, aby v něm proběhly všechny smršťovací procesy a potěr by měl mít minimálně 28 dní. Podlahy se vyrovnávají buď samonivelačními stěrkami, nebo speciálními vyrovnávacími maltami (podobně jako omítky), kterými lze podlahu v případě potřeby i vyspádovat. Kvalitní vodorovná plocha umožní dodržet všude rovnoměrnou předepsanou tloušťku lepicí malty, což zjednoduší práci obkladačům a ušetří materiál (netřeba maltou vyplňovat nerovnosti podkladu).

Izolovat či ne?

I když mnozí věří, že obklady a dlažby jsou vodotěsné, není to zcela pravda. Spárami může vlhkost pronikat až do podkladu a výsledkem může být jeho poškození. Proto třeba kolem van, ve sprchových koutech, u bazénů a všude tam, kde bude mokro, podklad pod obkladem chránit vodotěsnou izolací. Dnes se namísto klasické asfaltové lepenky s vrstvou betonového potěru používají moderní tenkovrstvé hydroizolace (jednosložkové nebo dvousložkové). Nanášejí se stěrkou nebo válečkem na čistý a rovný podklad, ošetřený penetračním nátěrem. Po třech nebo 24 hodinách lze přímo na ně nalepit dlažbu nebo obklad. Okolí podlahových vpustí a prostupů trubek se izoluje speciální gumovou manžetou nebo těsnící páskou, která se vlepí pod tekutou izolaci. Guma vodotěsně a zejména pružně propojí dva materiály - například plast podlahového vpusti a beton. Gumotextilní izolační páska se používá i tam, kde lze očekávat vzájemný mikropohyb různých podkladových konstrukcí, tedy v místech dilatací nebo styku stěn s plovoucí podlahou.

Jaký obklad, takový lep

Výběr lepicí malty závisí především na materiálu obkladu - na obyčejný keramický střep postačují běžné stavební lepidla, na málo nasákavou (tedy mrazuvzdornou) keramiku používají se kvalitní pružné (flexibilní) lepicí malty, které mají lepší přídržnost k povrchu. Flexibilní malty se používají i tehdy, pokud je podkladem tenkovrstvá hydroizolace (protože je rovněž nenasákavá), a na podlahové topení, nad kterým se v souvislosti se změnami teploty předpokládají výraznější rozměrové změny materiálů. Lepicí malta se nanáší na podklad v rovnoměrné tloušťce a rýhuje se zubovou stěrkou (sklon přibližně 45 ° k podkladu). Při práci je třeba bezpodmínečně dodržet předepsaný čas zpracování stavebního lepidla - po jeho překročení se musí z podkladu odstranit a nanést čerstvé. Dlažba je pochůzná přibližně po 24 až 48 hodinách, podle typu použité lepící směsi. Běžná (i flexibilní) malta se aplikuje ve vrstvě hrubé přibližně 4 mm, jsou však i speciální malty, určené na nerovné podklady, které mohou mít tloušťku 5 až 20 mm. Přilnavost běžné malty se dá zlepšit přidáním lepicí emulze (přidává se do lepicí malty v poměru 1: 8), ale je to cenově poměrně nevýhodné. Navíc, z nejlevnějšího lepidla se nestane kvalitní malta ani po takovém vylepšení.

Dokonalé spáry

Dokonalý celek se skládá z dokonalých detailů, proto si při pokládání dlažby a obkládání třeba dát záležet na rovnoměrnosti spár a na jejich finální úpravě. Kvalitní a správně aplikovaná spárovací hmota nepraská a nebude se samovolně uvolňovat. Na výplň spár v interiérech se doporučuje použít standardní spárovací maltu vhodného odstínu, na dlažbu a obklad lepené pružnou maltou třeba použít pružnou spárovací hmotu. Pružné spárovací hmoty se sice vyrábějí jen v omezené barevné škále, z běžné spárovací malty se však stane pružná velmi jednoduše - přidáním plastifikátoru (tekuté zušlechťovací spárovací emulze). Spáry, v nichž může docházet k mikropohybům, se vyplňují pružným silikonovým tmelem (v barvě spárovací hmoty). Spárovací malty totiž nedokážou tento pohyb přenést a popraskaly by. Mezi riziková místa patří kromě dilatačních spár zejména styky podlah a stěn - většina podlah je totiž plovoucích (betonový potěr je od stěn oddělen pružnou dilatací, takže "plave" na vrstvě tepelné izolace), a tak mezi podlahou a stěnou dochází k nepatrnému pohybu. Pokud jsou stěny navzájem pevně spojeny (např. provázané zdivo) mohou se kouty vyspárovat stejně jako celá plocha stěny. Výjimkou jsou však např.. sádrokartonové konstrukce, které jsou ve své podstatě pružné a jejich stěny se mohou navzájem mírně posouvat. Jejich styk je tedy třeba vyplnit pružným tmelem.

Spárovací hmota se nanáší gumovou stěrkou

Spáry musí být suché, odmaštěné a musí se z nich odstranit zbytky lepicí malty. Při spárování barevnou hmotou má být lepicí malta již zaschlá, jinak by ve spárách mohly vzniknout skvrny. Spárovací maltu třeba smíchat s vodou přesně podle návodu výrobce - při nadbytku vody je řidší, lépe se zapracovává, ale vyplavují se z ní pigmenty a přísady. Spáry vyplněné takovouto maltou jsou skvrnité a praskají. Při nedostatku vody je spárovací malta velmi hustá, špatně se zapracovává a vznikají v ní dutiny. Vytvrzovací proces proběhne velmi rychle a malta se ve spárách drobí, praská a vypadává. Po dospárování (asi po 5 až 10 minutách) se obklad nebo dlažba očistí od zbytků spárovací malty vlhkou houbou. Dlažba je pochozí přibližně po 24 hodinách, podlahové topení se může zapnout nejdříve po sedmi dnech. Vyspárované plochy se doporučuje zejména ve vytápěných prostorách v prvních dnech tři-čtyřikrát za den navlhčit mokrým hadrem. Zajistí se tak kvalitní vytvrzení malty.

Bude to držet?

Nejčastější typickou chybou nejen při kladení obkladů a dlažeb je šetření na nesprávném místě. Často však ušetříte tak, že výsledek můžete zahodit. Proto:
Používejte správný materiál:
Pokud jste investovali do dlažby, nešetřete na lepidle. Gresová dlažba přilepena nejlevnějším lepidlem nebude držet! Většina stavebních lepidel může mít tloušťku maximálně 4 mm, na hrubší vrstvy jsou určeny speciální malty. Pokud dáte silnější vrstvu obyčejného stavebního lepidla - nebude držet!

Dodržujte technologii

Lepidlo se na podklad nanáší celoplošně a upraví se ozubenou stěrkou. Pokud je malta jen ve středu dlaždice, rohy zůstanou volné. Při zatěžování se začne dlaždice na maltové koláči nejprve velmi jemně houpat, až se časem úplně oddělí. A pokud na nepodepřený roh sice tvrdého, ale křehkého gresu položíte těžký nábytek na nožičkách, dlaždice může prasknout. V exteriéru se do těchto míst může navíc dostat voda, která v zimě dlažbu odtrhne od podkladu a - nebude to držet!