Co takhle koupelnu v ložnici?

Koupelna v posledních letech prochází změnami a otevírá se ostatnímu obytnému prostoru. Stává se z ní nejen místo na denní hygienu těla, ale i prostor na domácí wellness či šatnu. Pro architekty a designéry je tak velkou výzvou. Trendem je její propojení s dominantní ložnicí.

První náznaky propojení těchto místností se objevily spíše v zahraničních realizacích, a to zejména v moderních boutique hotelích v přímořských destinacích. Tento experiment měl přinést do již vžitého typu ubytování novou svěžest, kterou spíše ocení mladší páry. Samozřejmě, tato dispozice má své výhody, neboť vytváří dojem většího a světlejšího interiéru, i když plocha zůstává nezměněna. Jde o prvek lehké extravagance, který si možná najde fanoušky i v našich konzervativních vodách.

Estetická hodnota

Otevřené prostory jsou pro architekty výzvou, prostor musí rozčlenit tak, aby byl otevřený a zároveň zůstaly zachovány obě zóny - hygienická i odpočinková. Prostor rozdělí pomocí příček, posuvných systémů či skleněných stěn. "U takových otevřených dispozic se můžeme setkat se stejnými technickými problémy, jako v uzavřených koupelnách - délka ležatých svodů a jejich napojení na vertikální svody, vyspádování sprchových podlah, pojistná izolace, odvětrání a normové vzdálenosti elektrických zásuvek. Pokud se těmto nástrahám vyhneme již na začátku, při navrhování prostorů, tak by nás nemělo nic překvapit. A to je vlastně obecné pravidlo v architektuře i ve stavebnictví, "doplňuje architekt, který se sice v praxi s požadavkem na otevřený prostor koupelny a ložnice nesetkal, ale vidí v něm pozitiva:" Zatím jsem řešil jen polootevřené prostory oddělené buď pevnou příčkou, kterou lze obejít z obou stran, nebo jen skleněnou stěnou potištěnou různými vzory či stěnou z luxferu. Tento princip je mi blízký, protože dodává ložnici další, nejen prostorovou nadstavbu a estetickou hodnotu, ale někdy umožní uživatelům otevírat i další rovinu, a tou je představivost. To je atribut, který se snažím prosazovat při každém navrhování. "

Koupelnové trendy určují výstavy

Mezníkem v designovém propojení koupelny a ložnice byl rok 2003, kdy kolekce Axor Citterio propojila tyto dvě intimní zóny domu. S touto krásnou myšlenkou přišel Antonio Citterio, který nám ukázal jiný pohled na vnímání prostoru. Tato představa se lidem líbí, ale možnost zařídit koupelnu spojenou s ložnicí je mimo novostaveb téměř nemožná. Koupelna, kdysi čistě funkční prostor se strohým vybaveným, se dnes vyznačuje akcenty, jakými jsou designové sanitární prvky, dřevěná podlaha či barevné stěny. Trendy určují různé výstavy, jako například ISH ve Frankfurtu nebo velmi známá CERSAIE, kterou se i letos pyšní italská Bologna. Realita je taková, že výstavy jsou jen "vodítkem" pro klienta, který hledá směr. Stále oblíbené jsou hranaté tvary a čisté linie, ať už sanity či baterií. Mezi obklady převládá motiv dřeva a barvy jako hnědá a krémová, případně kombinace červené, bílé, šedé a černé.

Skříňky zpod umyvadel pryč!

Modrá barva je stále oblíbená. Když už ne ve formě obkladů a dlažeb, tak ve formě doplňků. Vhodně zvolená modrá umí dát koupelně mnohem víc než jen pocit chladu. Koupelna v modré barvě v kombinaci s bílou sanitou budí dojem čistoty a vzdušnosti. Méně oblíbený je například nábytek bílé barvy, který si zákazníci vyberou, když jím chtějí zachránit špatně zvolenou kombinaci obkladu, případně profilů sprchového koutu. Co se stává nemoderním, a i nepraktickým a nejméně oblíbeným, jsou skříňky pod umyvadla nebo postranní skříňky položené na podlaze, případně stojící na nožičkách.

Vše nové zevšední

Na otevřené prostory - open space - charakteristické pro moderní architekturu, jsme si zvykli. Nejprve v podobě společné kuchyně, jídelny a obýváku. Nyní přichází na řadu ložnice a koupelna. Toto řešení se samozřejmě nedá uplatnit v každém domě či bytě, propojení zón vyžaduje velký prostor a alespoň jednu koupelnu navíc. Jinak by se mohlo stát, že pošlete vaše hosty na toaletu do ložnice a setkáte se s jejich rozpačitými pohledy. Časem se otevřená dispozice ložnice a koupelny může stát běžnou a stereotypní, zatímco při rozumné "zahalenosti" intimních prostor budou naše smysly i po čase stále neobroušené.