Verona - město se starověkou krásou, která pohladí nejen romantické duše

Itálie je úžasná země s bohatou historií a množstvím památek. Na své si zde přijdou nejen milovníci umění, ale také gurmáni a lidé, kteří milují horskou turistiku. Je zde i množství úžasných měst, které přímo vybízejí k romantickým prohlídkám. Zajet si můžete třeba do Verony. Nebo vám příběh Romea a Julie nic neříká?

Piazza Bra

Uličky Verony nabízejí návštěvníkům vše, co by si jen mohli přát. Některé jsou rušné, plné hlučných Italů, pobíhajících s nákupními taškami světoznámých značek, jiné pro změnu takové, že na slyšíte ševelení listí ve větru. Jedna z hlavních ulic vede na náměstí Piazza Bra, které lemují desítky barevných domků. Vypadají jako vystřižené z knihy o Itálii. Vystupující balkóny do ulice, ozdobené okenice a ošumělý výraz s nádechem starobylosti. Pod stříškami se skrývají malé restaurace a kavárny čekající na lidi. S nocí náměstí ožívá a číšníci nestíhají roznášet voňavou pizzu a těstoviny. Jakoby to nestačilo, náměstí je ozdobené skvostem v podobě starověkého římského amfiteátru. Je tak neobyčejně zachovalý, že ho dodnes město využívá na prezentaci světoznámých her. I dnes jsou zde v jeho okolí porozkládané egyptské kulisy z blížícího se představení. Milovníci historie láteří, že si pro kulisy nemohou vychutnat nerušený pohled na starověkou krásu. Umělci si zase představují jaké to je, když sem vyjdou herci v propracovaných kostýmech a spustí své árie. Aréna di Verona pochází z 1. století a svého času šlo o opravdu ambiciózní projekt, protože měla být třetí či čtvrtou největší na světě. Právě z nejsvrchnějších schůdků je na zmíněné náměstí Piazza Bra nejkrásnější výhled.

Pod balkonem, který zná celý svět

Ulice, vybíhající od arény se setkávají v samotném srdci města, které ve Veroně tluče na náměstí Piazza Erbe. Těsně vedle něj stojí náměstí Piazza dei Signori se svými starými budovami. Kousek předtím, než se sem člověk dostane, mu padne do oka odbočka do malé, na první pohled ničím nezajímavé uličky. Pokud netuší, kam se zatoulal, překvapí ho kolik lidí se zde místy tlačí, jen aby se dostali na její konec. Před námi se otevře nevelké nádvoří, nad kterým stojí kamenný balkon pěkně zdobený oblouky. Právě sem zasadil geniální William Shakespeare děj své, snad nejznámější hry, o tragické lásce dvou milenců. Z tohoto balkonu se Julie dívala do tmy a věřila v lásku se svým milovaným Romeem. Její socha, stojící pod balkonem je po tolika dotecích místy zcela vyšisovaná. Prý přináší štěstí a jen málokterá zamilovaná dvojice si takovou možnost nechá ujít. Párů z celého světa zde je nepočítaně. Nejednomu se v mysli odehrává známá scéna příběhu, o kterém četl snad každý. Po zaplacení vstupného se můžete podívat do Juliina domu. Zde každou chvilku někdo vychází na balkon, aby se na něm zvěčnil. Staré fasády domu pomaličku pohlcuje zeleň, ale nejznámějšímu balkónu světa se zatím vyhýbá. Tmavá ulička vedoucí zpět na ulici je plná všemožných odkazů. Lidé věří, že pokud sem připnou lístek se svými jmény, jejich lásce nic nezkříží cestu. Dnes jich tu už mohou být tisíce.

Malované náměstí

Obě sousedící náměstí jsou plné procházejících se lidí. Stánky praskají pod náporem suvenýrů a fotoaparáty turistů se nezastaví. Kam se otočíte vidíte pěkné stavby, sochy, věže nebo zajímavé lidi. Atmosféru dokreslují i ​​dvě živé sochy, které se fotí s lidmi. Starý umělec na rohu ulice přenáší jemnými tahy život náměstí na své plátno. Pod jeho rukama vzniká obrázek, snad ještě hezčí než skutečnost.

Řeka Adiga s komplexem kostela Sant'Anastasia

Střed náměstí patří soše Veroně, patronce města. Moderní vandalismus se nevyhne ani jí a už několikrát ji v noci nastříkali barevnými spreji. Vysoko nad hlavami se tyčí štíhlá věž Torre dei Lamberti. Domy obíhající náměstí jsou nádherné. Jejich fasády zdobí staré malované fresky hrající všemi barvami. Vedle okenic se vyjímají zejména rodové erby nakreslené před několika staletími. Pomalu se chceme přesunout k řece, která se klikatí nedaleko centra. Jejím směrem obcházíme obrovský komplex kostela Sant'Anastasia. Na střeše sousedního kostela dokonce stojí kamenný sarkofág, zdobený reliéfy ukrytý pod přezdobenou věžičkou. Starý most Ponte di Pietra, jehož základy položili ještě svého času Římané, vede na druhou stranu řeky Adigy, protékající městem. I tento břeh je posetý stopami minulosti.

Pozůstatky římského divadla

Do svahu nad řekou Římané v 1. století vystavěli divadlo. Hned vedle našlo své místo archeologické muzeum, vystavující zajímavé nálezy z Verony a okolí. Odtud působí Verona vskutku romanticky. Podél řeky se táhnou barevné domky, nad nimiž stojí vysoká zvonice. Jen o kousek dál se kopule kostela San Giorgio odráží na hladině řeky. Západ slunce zde patří k nejkrásnějším, které můžete ve městě vidět.