Osm letišť, která jsou pro svou lokalitu a délku přistávací dráhy adrenalinovým zážitkem

Létání je považováno za jedno z nejbezpečnějších způsobů dopravy. Ale po bezpečném letu může přijít nebezpečné přistávání. Z toho se díky podmínkám na některých letištích může stát doslova adrenalinový zážitek. A která letiště tento "luxus" nabízejí? Vybrali jsme jich pro vás rovnou osm. Osm letišť, která dají hodně zabrat i zkušeným pilotům.

Letiště princezny Juliany

Karibik, to jsou především exkluzivní dovolenkové destinace, azurové moře a nikdy nekončící relax. Během druhé světové války postavili na ostrově Svatý Martin Letiště princezny Juliany, které sloužilo především pro vojenské účely. Na začátku představovalo malé letiště, dnes je druhé nejvytíženější ve východním Karibiku. Jeho nebezpečnost spočívá zejména v krátké přistávací dráze, která má jen něco přes dva kilometry. Piloti, kteří zde přistávají, musí být speciálně vyškoleni, aby zde dokázali přistát s letadly typu Boeing 747 a Airbus A340. Pokud se vydáte do Karibiku, nemůžete se divit, pokud vám budou letadla s turisty létat těsně nad hlavou. Je to z důvodu, aby mohli bezpečně přistát na tak krátké dráze.

Mezinárodní letiště Gibraltar 

Výstavba letiště na Gibraltaru sahá podobně jako při karibském do období druhé světové války. Zprvu sloužilo pouze jako vojenská základna pro královské letectvo, dnes se kromě vojenským účelů využívá i na komerční lety. Nebezpečná je velmi krátká přistávací dráha s délkou jen 1 8128 metrů. I nejmenší pilotova chybička se může skončit pádem letadla do moře, protože ho z obou stran obklopuje mořská voda. Zajímavostí je i to, že nejrušnější cesta na Gibraltaru - Winston Churchill Avenue prochází přímo přes hlavní letištní dráhu! V době přistávání letadla zastaví automobilový provoz na letišti místní policie a přísně ji kontroluje. Tato cesta vede z centra Gibraltaru přímo na hranici se Španělskem.

Letiště Tenzinga a Hillaryho v Nepálu 

Kuriózní Letiště Tenzinga a Hillaryho v Nepálu nese název po horolezcích, kteří se jako první dostali na Mount Everest. Právem patří mezi nejnebezpečnější na světě. Může za to krátká přistávací dráha s délkou jen 487 metrů. Obrovské problémy dělá pilotům i samotná poloha letiště. Vysoká nadmořská výška nejenže způsobuje časté změny počasí, silný vítr a oblačnost, navíc ubírá letadlům na výkonu. Třešničkou na dortu je hluboká propast na jednom konci dráhy a vysoká kamenná stěna na druhém konci. Asi není potřeba nikomu připomínat, že pilot zde má na vzlétnutí nebo přistání jen jeden pokus.

Mezinárodní letiště Barra 

Letiště na ostrově Barra ve Skotsku je jediné letiště s pravidelnými linkami na světě, které se rozprostírá uprostřed pláže. Pláž však není jeho jediná kuriozita. Piloti zde mohou přistávat pouze během odlivu, protože během přílivu pláž zaplavuje mořská voda. Zajímavostí je i to, že letiště nemá licenci na noční přistávání, protože je nedostatečně osvětlené. Ve výjimečných případech osvětlují dráhu osobní automobily.

Mezinárodní letiště Courchevel

Mezinárodní letiště Courchevel vyrostlo mezi vrcholy Francouzských Alp ve výšce dva tisíce osm metrů. Přistávací dráha má pouze 500 metrů, což výrazně ovlivňuje velikost letadel, jaká zde mohou přistávat. Komplikace při vzletu a přistávání nejednou způsobuje silný vítr, který zde pravidelně fouká. I z toho důvodu zde mohou přistávat pouze piloti se speciálním certifikátem na malá letadla.

Letiště Juancho E. Yrausquin

Mnozí tvrdí, že nejnebezpečnější na světě je Letiště Juancho E. Yrausquin v nizozemských Antilách. Toto označení mu zůstalo z důvodu, že má nejkratší komerční přistávací dráhu na světě, měří jen 396 metrů a je vybudována z betonových dlaždic. Letiště je nepřístupné pro mezinárodní dopravu, pravidelně sem však létají malá letadla z holandských měst, kterým úřady udělily výjimku. Zajímavé však je, že se na tomto letišti ještě neodehrála žádná vážnější dopravní nehoda.

Reaganovo letiště ve Washingtonu 

Reaganovo letiště ve Washingtonu se nachází přímo v centru dvou překrývajících se vzdušných proudů. Při přistávání se piloti musí držet řeky Potomac a vyhnout se budově CIA a Pentagonu. Aby toho nebylo málo, při odletu se musí vyhnout další extrémně střežené budově - Bílému domu.

Letiště Madeira

Nedostavěná dálnice - tak přezdívají místní obyvatelé letiště na Madeiře. Jelikož Madeira je poměrně hornatá, byl problém najít místo, kde by mohli umístit mezinárodní letiště s dlouhou přistávací dráhou. Původní dráha měřila jen 1 600 metrů, což bylo pro velká letadla málo. Odrazilo se to na letecké katastrofě v roce 1977, při níž zahynulo 131 lidí. Po ní dráhu prodloužili o 200 metrů. Ani to však nestačilo, a tak dráhu obklopenou ze tří stran mořem s výraznou pomocí Evropské unie prodloužili téměř na 2 800 metrů. Aby mohla dráha dosáhnout takové délky, museli její část umístit nad moře na betonové pilíře vysoké 70 metrů.