Madeira - lávové tunely, krajka a rubínové víno

Když sopečné síly vytvářely a formovaly Madeiru, zanechaly po sobě mnoho jedinečných geologických úkazů. Jedním z nich jsou lávové tunely v blízkosti vesnice São Vicente na severním pobřeží ostrova.

Tunely pod São Vicente

Lávové tunely vznikly během sopečných erupcí. Povrch bublajícího proudu cestou k moři na vzduchu ztuhl, uvnitř však dále proudila tekutá láva. Díky izolační funkci horní, ztuhlé vrstvy postupně všechny odvlekly a zůstaly po ní jen duté chodby. Největší lávový tunel přístupný turistům je dlouhý asi 700 metrů a vznikl před 400 000 lety. Během půlhodinové prohlídky lze obdivovat ztuhlé lávové vzory na stropě i na stěnách. Vedle tunelu je muzeum, které moderními audiovizuálními metodami demonstruje sopečný vznik ostrova a vulkanické pochody, které se na něm podílely. Severní pobřeží Madeiry je poměrně odlehlé, São Vicente má však výhodnou polohu. Leží u jediné moderní cesty, která protíná ostrov z jihu na sever. Z Funchalu tak sem trvá cesta autem jen hodinku.

Město u nohou

Stojí rozkročen na vyleštěném podstavci uprostřed přístavní promenády, a když se podíváte z podhledu, vypadá to, jako by mu u nohou leželo celé bělostí zářící město. Pod kopačkami má snad všechny fotbalové trávníky světa. Návštěvníky hlavního města svého ostrova hrdě vítá nejslavnější madeirský rodák současnosti, fotbalista Cristiano Ronaldo. Přestože má Funchal o něco více než sto tisíc obyvatel, je osmým největším městem Portugalska. A samozřejmě zdaleka největším na celé Madeiře. Název je odvozen od fenyklu - portugalsky funcho, který zde hojně rostl v dobách vzniku města. Fenykl za ta století postupně nahradila ta nejpestřejší barevná krása, jakou si člověk umí představit: zdejší ulice i úzké uličky okupují barevné záplavy stovek druhů nejrůznějších subtropických květin. Pokud návštěvník zatouží po trochu jiných barvách, je třeba se vydat do východní části města až za přístav s Ronaldovou sochou. V jedné z nejstarších ulic Rua de Santa Maria se mu otevře galerie pod širým nebem přímo na pěší zóně mezi zahrádkami restaurací. Místní umělci se během projektu Arte de Portas Abertis - tedy Umění otevřených dveří, vrhli na každou okenici nebo vstup do domu, aby je přetvořili k obrazu svému. Panna Maria, podle níž se ulice jmenuje, by se nad některými výtvory začervenala až po kořínky vlasů. Kypré dívky na křídlech dveří někdy nezakrývá ani pověstný fíkový list. Jiné vchody zdobí mnohem podivnější sedící staré dámy nebo odvážné abstraktní motivy. V každém případě - byl to takový úspěšný nápad, že pomalované dveře najdete i na některých dalších místech na ostrově.

Exploze chutí

Nejlepší způsob, jak poznat na vlastní kůži každodenní pulzování života v jakékoliv subtropické nebo tropické zemi, je návštěva trhu. Mercado dos Lavradores je secesní dvoupatrová tržnice s otevřenou střechou vyzdobena typickými malovanými madeirskými kachličkami "azulejos", která se nachází coby kamenem dohodil od ulice Rua de Santa Maria. Seženete zde vše možné od čerstvých mořských ryb po vonící koření. Zdejší jídla to je zážitek jedna báseň. V nabídce jsou nejrůznější příchutě - jahodová, ananasová či mangová. Do košíku si můžete přidat další exotické ovoce jako rambutan, maracuju a další méně známé druhy. Místní prodavači vám rádi dají ochutnat některou z (prý) tisíce chutí ... Před tržnicí posedávají u stánků ženy v nádherných madeirských krojích a nabízejí čerstvé květiny.

Kde vzniká pravá madeirská krajka

Tajemství vzniku krajek a výšivek, které zdobí tradiční oděvy, se skrývá v nenápadném domě jen o dvě křižovatky dál od tržnice v manufaktuře Brody. Kdysi bylo mnoho Madeirčanek, které se zabývaly výšivkou, ale zůstalo jich jen pár stovek. Mladé dívky se nechtějí věnovat tak zdlouhavé práci. Než se vyšívané stehy dostanou na látku, je to dlouhá cesta. Nejdříve spatří světlo světa vzor na pauzovacím papíře tak, jak ho navrhne designérka manufaktury. Tradiční i osvědčené vzory se dědí z matky na dceru, a když vznikne nějaký nový, už se neztratí. Použité papíry odpočívají v policích a čekají, kdy opět přijde jejich čas a rozkvetou na nádherné látce. Uvnitř ve skladu vzorů a nápadů to vypadá jako v kouzelnickém zámku. Trochu modře zabarvené svinuté papíry s ošoupanými rohy, jeden na druhém. Jsou jich tisíce! Jak lze z takového neuvěřitelného množství vybrat konkrétní a potřebný nákres? Jednoduše - každý vzor má své číslo, i když někdy je třeba pořádně dlouho hledat. Další šikovná krajkářka zručně proděraví linie vzoru na papír, aby se přes něj mohla na látku dostat speciální modrá barva - což je doménou další pracovnice s vytrénovanými rukama a se silnými rameny. Protlačit barvu pomocí speciálního polštářku není vůbec jednoduché. Teprve pak může nastoupit výšivářka s jehlou a nití, aby podle modrých linií vytvořila složitou krajku. Ne tak dávno hrozilo, že krajkářské řemeslo zanikne pro nedostatek odbytu. Lidi však opět těší mít něco, na co byla vynaložena lidská práce a - v Brodale zase zjistili, jak se trefit do vkusu některých zákazníků. Jde už sice o trochu extrémně komerční příklad, ale vyšívají se například i pánské kapesníky, z nichž se svůdně usmívají miniaturní slečinky ve sporém oblečení. Dokonce i při vytváření tak jednoduché věci, jako jsou hambaté kapesníky, se naplno odkrývá složitost tohoto umění. Korzet, dekolt, sukýnka a i růžová prsa se musí navrhnout a vyšít zvlášť. Teprve po našití všech vrstev na sebe vznikne svůdný vzor, ​​který, doufejme, nebude masovým originálem zachraňujícím prosperitu madeirských manufaktur.

Malebnost jako z pohlednice

V přízemní hale Mercado des Lavradore to hýří všemi barvami, velikostmi, tvary, a zejména - typickými vůněmi ryb a darů moře. Proto je dobře před příchodem několikrát nasát vzduch, aby se čichové receptory připraviliyna silné zážitky tam dole. Kromě šťavnatých kusů tuňáka, které vám přímo z čerstvé ryby před očima trochu rezavou mačetou naporcoval čilý rybář v zástěře, uvidíte vyrovnané tkaničnice atlantské s vyceněnými zuby či sušené ryby nejrůznějších tvarů a také s tradičními pachy. Pokud však chcete zjistit, odkud se vzali, musíte se vydat kousek za hranice hlavního města Madeiry. Stačí ujít pár kilometrů, aby člověk zjistil ten podstatný rozdíl: osada Câmara de Lobos byla založena dříve než samotný Funchal si dodnes zachovala atmosféru rybářské vesnice, i když už začala na některých místech urbanisticky srůstat s předměstím hlavního města. Zdejší zátoka, v níž zdánlivě bezúčelně odpočívají rybářské loďky, je jako idylický záběr na pohlednici. Takto nějak musela zapůsobit na návštěvníka, který zde před sedmdesáti lety se štětcem v jedné a s sklenkou madeirského vína v druhé ruce zachytil zdejší pestře natřené rybářské čluny na svých malbách. A přesně takové jsou i dnes. Nadšeným bohémským umělcem a požitkářem nebyl nikdo jiný než Winston Churchill. Lodě sice přes den odpočívají na souši a mořem ošlehaní rybáři na nábřeží vášnivě pleskají karty na vyšisovaný stůl, v Camara však nic není takové, jaké se zdá na první pohled. Navzdory drsným tvářím mořských vlků je to místo s největším zastoupením mladé generace na Madeiře a čluny líně nakloněné do strany se po západu slunce změní na lovce podmořské fauny. Příčinou obráceného životního rytmu camarských rybářů je podobně upraven cyklus jejich emblematických kořistí. Tkaničnice, které se pod rukama kuchařů mění na místní specialitu, tráví den v hloubce jeden a půl kilometru pod hladinou, tedy mimo dosah rybáře. V noci vyplouvají za potravou do desetkrát menší hloubky. A právě tehdy mají rybáři šanci dostat se k úlovku, který je oblíbenou pochoutkou domácích i hostů.

Rubínová madeira

Pod kvalitu světoznámého vína se opět podepsaly tropy. Námořníci na cestě k rovníku často doplňovali tekuté zásoby právě na Madeiře. Tropické slunce prohřívalo sudy s vínem na teplotu kolem 45 ° C, což mělo na alkoholický mok nečekaně příznivé účinky. Netrvalo dlouho a námořní kapitáni nestačili uzavírat zvláštní kontrakty, aby vzali víno na výlet do tropů a zpět, protože tak získávalo žádané vlastnosti. Dnes kvalitní madeirské víno zraje ve speciálních podkrovních místnostech funchalských domů, kde je ohřívá slunce. Metoda se jmenuje canteiro, podle dřevěných trámů, které musí podpírat podkroví zatížené plnými sudy. Modernější metodou je zrání ve speciálních místnostech estufas, kde se o požadovanou teplotu stará potrubí s teplou vodou. Madeira je zesílená pálenkou z hroznů na hodnotu kolem 19% alkoholu. Ta se nejprve přidává do sladkých vín odrůdy Tinta negra, později do suchých vín variety Sercial. Přidání alkoholu totiž zastaví přirozené kvašení, takže ve víně zůstane požadované množství cukru. Zrání madeiry v sudech probíhá ve dvou fázích - nejprve v teple, kde se ještě zlepšuje chuť, a pak v chladnějších místnostech. Rozeznáváme dva typy madeirských vín - směsi a ročníková vína. Ta první se mísí hlavně z vín starých 3, 5, 10 a 15 let a ročník výsledků se určuje průměrem období zrání jednotlivých složek. Ročníková vína vintages zrají kolem 20 let a znalci je považují za nejkvalitnější. Na trh by se neměla dostat madeira mladší než tři roky. Díky vysokému obsahu alkoholu se však dá skladovat v podstatě neomezenou dobu. Raritní ročníky mohou být starší než 150 let a ve sklepích světoznámého funchalského výrobce značky Blandy vystavují několik lahví z roku 1792 - tedy víno staré 224 let, které je stále vynikající!