Bydlení bez bariér

Schody, obrubníky, vysoké prahy, úzké dveře a chodby, různé výškové úrovně, malé uzavřené prostory, vysoké police na stěně… Maličkosti, které zpravidla ani nevnímáme. Jsou však lidé, pro které mohou být nepřekonatelnými překážkami.

Při tvorbě obytného prostředí je potřeba myslet i na nevidomé, lidi s ortopedickými pomůckami, starší lidi a vozíčkáře. Aby si mohli vyjet na nákupy, do zaměstnání, za zábavou, vyřídit si věci na úřadech, aby nebyli izolováni od lidí a běžného života.
V podstatě jde o poměrně jednoduché věci. Pokud se výška překonává schodištěm, je potřeba pamatovat na ty, co potřebují rampu. Přizpůsobit jim parkoviště, vyhnout se zbytečným obrubníkům. Usnadnit jim přístup a vstup do budov, umožnit jim pohyb bez překážek a používání jednotlivých prostorů a jejich zařízení.

Základem je bezkolizní a neomezený pohyb po domě či bytě. Podle tohoto požadavku se musí dimenzovat a plánovat propojení jednotlivých místností, "vžít" se do potřeb handicapovaného člověka. Prostor na základní manévrování invalidního vozíku je 120 x 150 cm nebo kruh o průměru 150 cm na otočení o 360 º. Důležité jsou údaje určené rozměry vozíku (přesně závisí na konkrétním typu). Výška sedu je asi 51 cm, délka vozíku 121 - 135 cm, výška kolen 67 cm, výška područky 72 cm, šířka vozíku s člověkem 90 cm.

Vstupní prostory

Nejprve se musíme do domu bez problémů dostat. V případě výškového rozdílu po rampě. Schody musí být vybaveny pojízdnou plošinou. Další překážkou může být průjezdná šířka dveří. Doporučuje se alespoň 90 cm. Totéž platí i pro výtah. Na dveřní křídla je potřeba namontovat pomocné madlo (zejména z vnější strany), ideální je bezprahová úprava. Do vedlejších prostor jsou lepší posuvné dveře. Chodby mají mít šířku 120 cm. V bytovém domě musí být vstupy do bytu na stejné úrovni jako nástup do výtahu (bez vyrovnávacích schodů). Potřebný je manévrovací prostor před dveřmi výtahu a bytu, je nutné vyloučit možnost sklouznutí vozíku na schody.

Okna a balkony

Pamatujme také na úpravu okenních otvorů. Sedícímu vyhovuje okno umístěné níže. Parapety oken musí být ve výšce alespoň 70 cm, ovládání oken a ochranná tyč ve výšce cca 90 cm. Kontakt s vnějším prostředím lidem na vozíku často nahrazuje balkon či lodžie. Jejich hloubka má být min. 150 cm, přístup přes širší bezprahové dveře (výška prahu max. 2 cm). Kvůli výhledu je lepší snížit pevnou část zábradlí na 80 cm. Ideální je, pokud to podmínky umožňují, terasa.

Ergonomie kuchyně

Při plánování kuchyně je důležitých několik parametrů: tělesná výška (pro výšku spodních skříněk a pracovní desky, stejně jako i pro výšku spodní úrovně horních skříněk); zda bude kuchyni používat pravák nebo levák (podle toho se určí umístění a pořadí jednotlivých center); zda má uživatel tělesný handicap (přizpůsobení výšky pracovní desky pro osobu na vozíku, absence horních skříněk).
Nejvhodnější je dispozice kuchyně s přímou návazností na stolování. Plocha místnosti musí umožnit otočení vozíku o 360 º (volný prostor Ø150 cm). Práci u pracovní linky usnadní možnost zasunutí vozíku pod pracovní pult. Ideální je úplná podjízdnost pracovní desky. Je potřeba dokonale promyslet návaznost jednotlivých činností v kuchyni: vaření, mytí nádobí, pracovní deska. Povrchová úprava podlahy má být snadno udržovatelná, neklouzavá, bezpečná.
Pevné spodní skříňky nejsou nejvhodnější, lepší jsou kontejnery na kolečkách s vysouvacími policemi či drátěnými koši, přístupné i z boku. Drátěné koše s vyšší nosností, vysouvané po kovové konstrukci a přístupné z obou stran, jsou vhodné i pro potravinové skříňky (jejich výška je max. 150 cm). Pokud mají být na skříňkách dveře, volme posuvné či roletové. Vrchní skříňky mohou být zavěšeny ve vhodné výšce, se zavíráním zdola odklápěcími dvířky. Pamatujme i na velké, snadno uchopitelné úchytky.
Možnosti a manévrovací schopnosti vozíčkáře se musí zohlednit i při elektroinstalaci: vhodná výška elektrozásuvek je od 40 - 105 cm, spínačů 120 cm.

Úložné prostory

Uspořádání úložných prostorů a vybavení kuchyně spotřebiči má zohlednit menší možnost dosahu. Lednička a trouba mají být vyvýšené. Lednička 40 - 50 cm nad podlahou, trouba 70 - 80 cm, varná deska 73 cm. Z hlediska přístupu není vhodné dát sporák do rohu místnosti - chybí pracovní plocha, omezuje to jeho otevírání a znečišťuje se stěna. Snadno přístupná a ovladatelná má být i digestoř. Dřez na mytí nádobí volme raději mělký a položený níže, aby netrpěly ruce. I ovládací prvky - zásuvky, vypínače, baterie mají být snadno dostupné.

Zařízení koupelny

Řešení koupelny musí umožňovat manévrování vozíku, takže je potřeba počítat s větším prostorem. Hygienická zařízení musí být řešena tak, aby byla přístupná z vozíku. Vhodná jsou speciální mělká umyvadla přizpůsobená výšce sedícího, což znamená, že jsou nižší než klasická (výška přední hrany cca 80 cm). Sprchový kout má mít sklápěcí sedadlo (min. rozměry 40 - 50 cm). Podlaha se sklonem cca 2% má mít speciální protiskluzový povrch. Vany nejsou příliš praktické, ale postižený se jí nemusí zcela vzdát. Existují různé upravené typy s možností sezení v zadní části, zapuštěné i polozapuštěné kvůli přístupu. Nutná jsou madla, případně elektrický zvedák. WC má speciální parametry. Záchodová mísa má horní hranu (sedadlo) asi 50 cm nad podlahou. Mezera mezi mísou a boční stěnou musí mít alespoň 30 cm, držák toaletního papíru má být ve výšce asi 80 cm. Oporu a jednodušší používání zařizovacích předmětů umožní sklopná madla, různé držáky, úchyty a zvedáky. Nezapomeneme ani na takové "maličkosti", jako jsou poličky a věšáky v dosahu, možnost naklopení zrcadla, posuvné dveře…

Typologie, ergonomie, funkčnost

Při vytváření koupelnového interiéru jsou nejdůležitější rozměry sanitárních zařízení. Typologie formuluje zásady provozu, určuje rozměry předmětů a vymezuje funkční plochy. Jednoduše řečeno, při umisťování umyvadla je potřeba myslet i na to, že se nad ním budeme muset naklánět a že by kolem něj měli projít najednou dva lidé.

Seniorům a handicapovaným občanům zpříjemní život vana Calibur s dvířky usnadňujícími vstup.

Při umístění WC dbejme na to, aby bylo kam dát nohy. Při umístění vany zase pamatujme na manipulační prostor na vycházení a utírání. Ergonomie zařizovacích předmětů se snaží o co nejlepší přizpůsobení tvarům lidského těla, přičemž závisí na designérovi a výrobci, jak tyto zásady uplatní. Při zařizování koupelny je potřeba si všímat i rozměrů a tvarů jednotlivých sanitárních předmětů, aby vyhovovaly prostorovým možnostem koupelny.