Klimatizace a pár užitečných rad ohledně spotřeby

Je všeobecně známo, že teplota a kvalita vzduchu výrazně ovlivňuje pozornost a celkový komfort řidiče, respektive celé posádky vozidla. Logicky z toho vyplývá požadavek na zásobování kabiny čerstvým vzduchem, který by měl být čištěn a podle venkovní teploty ohříván nebo ochlazován. Pro splnění tohoto požadavku jsou vozidla vybavená zařízením na větrání, topení a v dnešní době téměř vždy i na ochlazování vzduchu.

Větrací soustava

Jelikož náporové proudění vzduchu do interiéru funguje v akceptovatelné míře až od rychlosti cca 50 km / h, je třeba zajistit větrání interiéru nuceným způsobem, pomocí ventilátoru. Sání čerstvého vzduchu musí být umístěno na takovém místě vozidla, kde je nejmenší výskyt nečistot a výfukových plynů. Nucené větrání způsobuje v interiéru vozu malý přetlak vzduchu, což je výhodné pro odvod použitého vzduchu ať už přes průduchy nebo otevřené okno. Při vypnutém větrání a otevření oken naopak vzniká v interiéru mírný podtlak, což znamená zvýšený přísun nefiltrovaného vzduchu z okolí a tím i riziko nasávání prachu, výfukových plynů, hmyzu a nezanedbatelná není ani okolní hlučnost.

Větrací soustava vozidla musí splňovat následující požadavky

• Dodat požadované množství čerstvého resp. ohřátého vzduchu do kabiny,
• zajistit, aby do interiéru vozu nepronikala voda a prach,
• zajistit odvádění vydýchaného vzduchu průduchy ven z vozidla,
• proudění vzduchu musí být co nejrovnoměrněji, aby nevznikaly v kabině studená či naopak teplá místa a nemlžila se okna,
• výměna vzduchu by měla za běžných podmínek probíhat bez nadměrného hluku a průvanu.

Vytápění vnitřního prostoru

Rozlišujeme dva způsoby vytápění interiéru z pohledu chlazení motoru. U motorů chlazených vzduchem se nasávaný čerstvý vzduch ohřívá pomocí tepla výfukových plynů. Děje se to pomocí tepelného výměníku ve výfukové soustavě motoru. Základní podmínkou při tomto ohřevu nasávaného vzduchu je zajistit, aby se se vzduchem nesměšovaly i výfukové plyny a nevnikalo do vnitřního prostoru - interiéru vozu. U motorů chlazených kapalinou se nasávaný čerstvý vzduch přivádí k tepelnému výměníku, který je ohříván chladicí kapalinou. V současnosti tento typ vytápění jednoznačně dominuje. V případě vytápění pomocí chladicí kapaliny můžeme regulovat teplotu ohřevu nasávaného vzduchu třemi způsoby: regulací množství chladicí kapaliny, regulací množství čerstvého vzduchu, tzv. elektronicky řízeným vytápěním, které kombinuje oba způsoby resp. který je vhodnější.

Regulace množství chladicí kapaliny

Změnu teploty vzduchu ovlivňujeme množstvím chladicí kapaliny proudící tepelným výměníkem. Čím méně chladicí kapaliny protéká výměníkem, tím méně ohřátý vzduch. Průtok chladící kapaliny regulujeme ventilem.

Regulace množství čerstvého vzduchu

Změnu teploty vzduchu ovlivňujeme množstvím nasávaného čerstvého vzduchu, který je zahříván v tepelném výměníku. Množství vzduchu regulujeme klapkou, přičemž v tepelném výměníku je stálý průtok chladicí kapaliny. Výsledná teplota se tak dosahuje mícháním množství ohřátého a neohřátého čerstvého vzduchu. Oba systémy pracují na mechanickém principu a fungují při nuceném nasávání čerstvého vzduchu pomocí ventilátoru a samozřejmě i při náporovém nasávání. V letních měsících, kdy není potřeba ohřátého vzduchu, je průtok chladící kapaliny nebo vzduchu tepelným výměníkem uzavřený a čerstvý vzduch je veden přímo do vnitřního prostoru.

Elektronicky řízené vytápění

V dnešní době se čím dál více prosazuje elektronika i v oblasti řízení vytápění. Požadovanou teplotu v interiéru nastavujeme pomocí tlačítka nebo otočného ovladače. Pomocí teplotních čidel se zjišťuje aktuální teplota ve vnitřním prostoru. Tyto údaje putují následně do řídící jednotky, která je porovná s nastavenou hodnotou resp. nově požadovanou hodnotou. V případě odlišností vydá řídicí jednotka příkaz k regulaci. Regulace probíhá pomocí magnetického ventilu, který reguluje množství chladicí kapaliny, resp. se reguluje množství nasávaného čerstvého vzduchu pomocí elektromechanicky ovládané klapky.

Přídavné topné systémy

Samostatnou kapitolu tvoří přídavné topné systémy, tzv. nezávislé topení. Používají se na vytopení stojícího vozidla při vypnutém motoru. Takové systémy většinou spalují palivo z nádrže konkrétního vozidla. Vzduch pro spalování se přivádí do systému malým ventilátorem. Teplo vytvořené hořením se v tepelném výměníku předává nasávaného čerstvému ​​vzduchu, který se následně vhání pomocí dalšího ventilátoru do interiéru vozu. Další možností je ohřev vody-chladící kapaliny v tepelném výměníku a následně pomocí ventilační soustavy je ohříván interiér vozu. Touto formou se ohřívá nejen interiér ale i motor vozu.

Klimatizace

Klimatizace se stala v poslední době téměř nedílnou součástí vozidla. Oproti minulosti se v moderních vozidlech podstatně zvětšila prosklená plocha, což způsobuje tzv. skleníkový efekt - výrazný nárůst teploty vzduchu v interiéru. Vysoká teplota vzduchu má negativní vliv na pozornost řidiče a tedy bezpečnost jízdy. Důležitý aspekt hraje i komfort cestování, neboť lidé tráví na cestách stále více a více času. Propocené oblečení či nepříjemný pocit z horka jsou dnes už dávno minulostí. Na klimatizační soustavu vozidla jsou kladeny následující požadavky: rychle ochladit (ohřát) vzduch v interiéru vozidla na požadovanou teplotu, udržovat požadovanou teplotu za jakéhokoliv počasí a režimu jízdy, zajistit požadovanou teplotu pro každého cestujícího ve vozidle, podle možností čistit a zlepšovat kvalitu vzduchu v interiéru, klimatizace by měla být jednoduchá na obsluhu a ohleduplná k životnímu prostředí. Na splnění výše popsaných požadavků musí klimatizační soustava vzduch přivádět a následně čistit, dostatečně jej ochlazovat a zbavovat přebytečné vlhkosti.

Ručně ovládaná a automatická klimatizace

U ručně ovládané klimatizace se teplota vzduchu, rozdělení vzduchu a množství vzduchu (otáčky ventilátoru) se nastavují příslušnými ovladači manuálně a samostatně. U plně automatické klimatizace je výchozí teplota ve vnitřním prostoru je udržována elektronikou (teplotními čidly) na konstantní úrovni. Rozdělení a množství vzduchu (otáčky ventilátoru) je regulováno zcela automaticky. Proudění vzduchu z jednotlivých výdechů je tak optimálně rozděleno s ohledem na co největší komfort cestujících vozidla. Nejchladnější vzduch fouká obvykle na prostor pro hlavu, o 1-2 ° C teplejší na prostor v oblasti hrudníku a cca 4 ° C teplejší oproti prostoru pro hlavu na oblast pro nohy pasažérů.

Vliv klimatizace na spotřebu a pár užitečných informací

• Jelikož celý systém odebírá část výkonu motoru, musí se to projevit i na spotřebě. Nejvíce se zvýší spotřeba v první fázi zapnutí klimatizace, dokud se vzduch v interiéru ochladí na požadovanou teplotu. V této fázi je zvýšení spotřeby adekvátně 2,4-4,2 l / 100 km (dle typu klimatizace a velikosti auta, přesněji výkonové rezervy motoru). Ve skutečnosti však tato fáze trvá jen krátce, podle podmínek nanejvýš několik minut. Samotné udržení nastavené teploty je energeticky podstatně méně náročné, podle typu vozidla můžeme počítat se zvýšením spotřeby o 0,8-2,1 l / 100 km ve městě a mimo něj dokonce jen 0,1-0,7 l / 100 km. V kombinovaném cyklu by se spotřeba zvýšila o 0,4-1,2 l / 100 km.
• Pro optimalizaci spotřeby Na prvních několik set metrů jízdy třeba otevřít okna a jednoduše přehřátý interiér vyvětrat. Pomůže také, když v první fázi ochlazování interiéru zapneme vnitřní cirkulaci vzduchu. Klimatizace pak nebude muset ochlazovat vzduch z okolí, ale bude využívat ten, který je v kabině, tedy již tzv. předchlazený. Touto cestou se zároveň urychlí ochlazení vzduchu v kabině. Takovými fígly snížíme zvyšování spotřeby v první fázi po zapnutí klimatizace. Plně automatické klimatizační systémy dělají tuto činnost za nás automaticky. Během jízdy není vhodné zbytečně a na dlouho otevírat okna, protože kabina se přehřeje teplým vzduchem, což má negativní vliv na spotřebu. Výjimkou je provětrání vydýchaného-vysušeného vzduchu při delší cestě. Při parkování je vhodné používat protisluneční clony a zatahovat roletu pokud je auto vybaveno skleněným střešním oknem.
• Mnozí lidé si stěžují, že jim klimatizace nedělá dobře. Většinou je to způsobeno tím, že si volí příliš nízkou teplotu a výdechy větrání směřují přímo na sebe. Odborníci doporučují nastavení teploty interiéru kolem 21-24 ° C. V horkých letních měsících ale takové nastavení teploty až zas tak neplatí. Správné nastavení teploty klimatizace by se mělo pohybovat v teplotních úrovních max o 6-8 ° C nižších, než je teplota okolního vzduchu. Také způsob ochlazování je důležitý. Vhodné je postupné ochlazování, protože rychlé ochlazování organismus člověka značně vysiluje. Kdo je náchylnější k onemocnění dýchacích cest nebo trpí nějakým chronickým onemocněním, měl by zvážit používání klimatizace, popřípadě používat ji jen krátce a ne příliš agresivně - menší teplotní rozdíly oproti vnějšímu vzduchu. I zdraví jedinci by ale měli mít na pozoru, protože důsledky agresivního používání klimatizace se neprojevují hned, ale až následující dny, např. v podobě zanícené nosní sliznice. Klimatizace běžně vysušuje vzduch a takový sušší vzduch vysušuje i nosní sliznici. Takto vysušená sliznice je mnohem zranitelnější viry a mikroby. Je tedy vhodné z času na čas otevřít okno a přimíchat čerstvý vzduch. Rizikem je i přímé foukání studeného vzduchu na tělo pasažéra, protože vzduch pokožku vysušuje a dráždí ji. Vhodné je tak vzduch nasměrovat mimo pasažéry, například směrem na čelní sklo, kde se promíchá s teplým vzduchem stoupajícím ke stropu vozu. Také se doporučuje těsně po spuštění klimatizace otevřít alespoň na půl minuty všechna okna, popřípadě pokud nefouká žádný vítr projet s vozidlem pár desítek metrů. Bylo totiž prokázáno, že při vypnuté klimatizaci se v její vzduchových potrubích hromadí škodlivý-karcinogenní benzen. Obzvláště pokud stojí vozidlo na někde na parkovišti a je rozpálené od přímého slunce. Tehdy koncentrace benzenu přesahuje povolené limity až 40 násobně.

Péče a čištění klimatizace

Ze zdravotního ale i pachového hlediska je velmi důležitá pravidelná dezinfekce klimatizačního systému. Na výparníku se vlivem teplotních rozdílů sráží atmosférická vlhkost, která tvoří ideální prostředí pro rozmnožování mikroorganismů a plísní. Zanedbaná údržba má za následek škodlivé účinky na zdraví cestujících a znepříjemňuje prostředí uvnitř zápachem. Doporučuje se provést dezinfekci dvakrát za rok (nejlépe na jaře a na podzim), čímž se vyhnete pachovým nepříjemnostem a případným zdravotním problémům. Značná část servisů už je vybavena potřebnou technikou, kdo je ale technicky zdatný, může si klimatizaci vyčistit i svépomocí. Existují různé spreje, které se aplikují do výdechů ventilace, jejich účinnost je však většinou nízká. Doporučuje se sejmout pylový filtr, za kterým se nachází výparník. Čistící prostředek se nanese přímo na výparník a nechá působit alespoň 15 min. Spolu s výparníkem se vyčistí i větrací šachty. Při dezinfekci klimatizace se doporučuje vyměnit i pylový filtr, pro alergiky se doporučuje použití o něco dražšího (cca 20%) uhlíkového pylového filtru. Celkovou dezinfekci klimatizace zvládne zručný mechanik za přibližně půl až třičtvrtě hodiny. Současné klimatizace jsou až na dezinfekci a čištění v podstatě bezúdržbové. Některé kompresory vyžadují pro spolehlivý chod výměnu oleje přibližně jednou za dva roky. Také se doporučuje cca jednou za dva roky prověřit množství chladiva v klimatizačním okruhu. V případě, že nesnášíte nebo nepoužíváte klimatizaci, doporučuje se alespoň jednou za čas ji zapnout, a to i v zimě. Při vypnuté klimatizaci se totiž nemažou potřebné těsnění, hadičky a podle typu (značky vozidla) ani samotný kompresor. Guma v těsnění se tak postupně vysuší a při opětovném puštění klimatizace může popraskat.

Nejčastější problémy klimatizačního systému

• Dlouhodobě otevřený systém klimatizace (děravý, poškozený, chybějící komponenty). Systém se následně znečistí resp. je kontaminovaný vodní vlhkostí, protože je hydroskopický - absorbuje vlhkost.
• Zanedbaná údržba systému, čištění a dezinfekce.
• Poškozená ložiska a zadřené spojky kompresorů.
• Utržené spojky kompresorů.
• Neodborné zásahy do systému.
• Únik chladicího média. Už při poklesu o ¼ náplně chladiva výrazně ztrácí klimatizace účinnost a spotřeba paliva stoupá až o ½ oproti původní hodnotě. Následně vzniká nepříjemná tvorba zápachu, způsobená plísní a zbytkovou vlhkostí.