Proč správné mířená kritika nás posouvá dále?

Datum článku: 30. 9. 2011

Jak to dnes vypadáš? Jsi nemocná? Nějak jsi přibrala, ne? Udělej něco s sebou ...

Jedna věta

Stačí jedna věta a najednou se vaše sebevědomí otočí na bod mrazu, nálada je fuč a vy nemáte chuť jít dál. Někteří lidé prostě podobné věty neberou vážně, některým dokážou nadělat pořádné deprese. Mnoho dětí v pubertě po podobných výrocích na zevnějšek přestalo jíst ... a staly se z nich bulimičky, případně anorektičky,  nebo se prostě začaly vyhýbat lidem. Se slovy je třeba umět zacházet, protože i když něco myslíme v dobrém, druhá strana to může pochopit úplně opačně. Taky s pozitivní kritikou třeba zacházet opatrně.

Chceme se líbit

Pokud patříte k lidem, kteří mají potřebu vše okomentovat, třeba myslet na správný výběr slov. Zaškatulkují si vás a pak vás už nebudou chtít dát do jiné škatulky. Pokud si o vás lidé už vytvořili nějakou představu, už to asi nezměníte. Pokud jste dosud byli neúspěšní, už se od vás očekává, že budete neúspěšní. Lidé nemají rádi změny. Člověk se podle představ druhých nakonec vždy chová. I když si to neuvědomujeme, je to tak. Své chování, oblékání ,všechno má svůj význam. Prostě se chceme líbit, vyhovět okolí - zapadnout.

Oční kontakt

Pokud vyjadřujeme své názory popřípadě potřeby, důležitý je oční kontakt. Neměli bychom uhýbat pohledem, dívat se do země, mračit se, nebo dívat povýšeně, případně se někomu smát do tváře. Mimika o nás také prozradí mnoho. Člověk, který se chová asertivně by neměl ze sebe rychle "vysypat" to, co chce říci, protože mu nikdo nebude rozumět a také to může vypadat, že není přesvědčen o tom, co říká. Je třeba dát najevo, že máme opravdu zájem poskytnout člověku pomoc a oporu. Také by však neměl mluvit pomalu, bázlivě. Asertivní vystupování znamená, být přirozeně sebevědomý a beze strachu mluvit o tom, co chceme. Neměnit názor podle toho, jak nám to v dané chvíli vyhovuje, pevně si stát za svým přesvědčením. Když se věci nevyvíjejí tak, jak by si člověk přál, začne se chovat tak, jak je mu přirozené - buď se uvnitř příliš trápí, nebo se příliš ostře dožaduje svého. I člověk, který chce stále vyhovět každému a má mírumilovnou povahu, si může jednoho dne říci, že má své pasivity dost. Přejde do opačného extrému. Lidé ho už z principu nebudou poslouchat, protože se chová agresivně. To je pak přechod z extrému do extrému.

Cílený útok

Můžeme se setkat i s cílenou nepřejícností. Podkopáváním sebevědomí výroky typu "na to nemáš", "nějak moc si věříš, nemyslíš?", Tak vás budou srážet. Nepustí vás. I když jste šikovní a víte, že nemají pravdu, je to cílený útok s cílem ublížit vám. Je třeba dát důraz na to, co si pouštíme do hlavy a čemu vytváříme prostor. Nikdy nemůžeme vyhovět všem. Máme právo na vlastní názory a stejně musíme umět akceptovat a respektovat názory jiných. Nemusíme s nimi souhlasit, ale stejně tak nemáme právo prosazovat si za každou cenu ty vlastní. Nikdy se nebudeme líbit každému a právě to je krásné - rozmanitost názorů, myšlenek, kritika je jako dezert. Něco nabídneme a ten člověk má na výběr. Buď si vezme nebo poděkuje a odmítne.

Vlastní přesvědčení

Není snadné vyhovět všem kolem. Pamatujte, že kolik lidí, tolik různých názorů. Nikdy nedosáhnete, abyste se každému líbili a aby vás všichni zcela akceptovali. A ani nemusíte. I díky tomu, že jsme jiní, je svět takový různorodý. Klíčovou roli zde hraje i vkus. To, co se líbí vám, nemusí se líbit vašim známým. Pamatujte, vždy postupujte především podle vlastního přesvědčení. Správné mířená a použitá kritika nás především učí správně žít.

Autor: Martina Dvořáková